[povídka o Štilfrídovi]

Národní knihovna České republiky (Praha, Česko), sign. XI B 4, 197v–203r. Editor Černá, Alena M. Ediční poznámka
<<<10<197v198r198v199r199v>>>>>
Skrýt ediční aparát Skrýt obsah

[Generovaný obsah]

[197v]číslo strany rukopisu

{Kronika o Štilfridovi}meziřádkový přípisek mladší rukou

V české zemi jeden pán a kníže bieše, ten jméno Štilfrid mějíše. Ten byl mysli vysoké, nebo čte se o něm, že což jest umyslil, to i dokonal. Ten mějieše paní překrásnú, dceru krále lambarského, a její jméno Theodora, z nížto jmějíše syna, jemuž kázal řiekati Bruncvík. Jednu chvíli je se Štilfrid s svú ženú raditi, řka: „Paní milá, věz, že naši starší dávali nám tuto radu, abychom, kdež mohúc, dobývali svému jazyku cti a jména dobrého. A já sem umyslil, že mieni jeti a zase nepřijeti, bychť za to měl hrdlo dáti, leč

X
 
logo ÚJČCopyright © 2006–2020, oddělení vývoje jazyka, Ústav pro jazyk český AV ČR, v. v. i.
Vyhledávací program © 2006–2020, Boris Lehečka; Grafický návrh © 2006–2020, Irena Fuková

Vokabulář byl spuštěn před 13 lety, 8 měsíci a 25 dny; verze dat: 1.1.15
Ministerstvo školství, mládeže a tělovýchovyStrategie AV21
Web byl podpořen Ministerstvem školství, mládeže a tělovýchovy ČR, projekty č. LM2018101
(LINDAT/CLARIAH-CZ) a LM2015081 (RIDICS).