západ slunce, počna od východu, nepotkáť tebe tak rovné, jako tě nynie potkává. Neb to vieš, že máš lidí dosti statečných u sebe. Protož vybera sobě dvanácte, nechť se předse koná, osvědče to, a list ukáže králóm jiným a kniežatóm.“ A tak Englický odešle Nápulskému, že což žádá, to míti bude. A tak sobě rok položista za dvě neděli, a v tej chvíli obešli obapolnie krále a okolnie kniežata, aby mezi nima zápis učinili. A když se sjede králův a kniežat mnoho, učinichu zápis mezi nimi. A připravivše oboje strana koně s zbožím, i učinichu jim na jedné lúce okrslek a to ošraňkovachu, aby ji lidé nepřekážali.

A když den přicházíše, ješto se měli bíti, král englický jel po svém vojsce, vybra dvanáct kniežat a rytířův statečných, i zavola jednoho, řka: „Symforiane z Levštiku, vseda na svůj kóň, jediž na onu lúku, a jestliže proti Štilfridovi obdržíš, dámť tisíc hřiven.“ Thedy Symforian křepce na svuoj kóň vskoči, přiběže na tu lúku i je se na Štilfrida volati, smie li se s ním ostrým potkati. A vida Štilfrid, že již čas přichází, kázal sobě dvanáct dřev připraviti, na každém praporec jiné barvy bieše. A když se v svój stroj připravi, káza sobě plavý kóň přivésti, a vseda naň, vece: „Bože všemohúcí a svatý Václave, račiž mi dnešní den pomocen býti, neb toho pro žádnú chlúbu, ani pro peníze nevedu, ale pro čest jazyka svého českého.“ I vece: „Podajte mi praporce bílého, neb ta barva znamenává veselost a radost každého dobrého.“ A tak, dosáhna dřeva s praporcem, na kterémž bieše z jedné strany kříž zlatý a z druhé strany jméno svatého Václava, a běže vesele na tu lúku proti Symforianovi. A když tu dva dobrá druhy proti sobě hnášta, prudce koně k sobě pustišta, Štilfrid da Symforianovi silnú ránu, že daleko z koně letě na stranu. Potom Štilfrid skoči z koně, jal se jeho mečem bíti. Symforian, nevěda zisku, poče se jemu dávati. Kniežata Štilfrida za ruku ujevše, vesele jej z šraňkuov vyvedechu, Symfonianóv kuoň vedú.

I je se englický