a veliké mu dary dali. Vida král velikú milost od nich a čest, poče jim velice děkovati, a uzřel Bruncvíka, syna jeho, že jest poctivý a slušný mládenec, i slíbi jemu svú dceru dáti, řka: „Budiž tobě poručena má dcerka drahá Neomenia a tobě dána a račiž pán buoh váma všecko dobré dáti.“ A po nemnohém času přinesli sú ji do Čech poctivě za manželku Bruncvíkovi, a tu svadba veliká a dvuor volaný bieše za dva měsíce.

Štilfrid v dobrém z tohoto světa sjide, ostaviv svému synu zbožie a zemi. Tu ovšem veliká žalost české země přijide a za dlúhý čas plakáchu jeho jakžto otce svého. Budiž buohu chvála!