poně[22r]číslo strany rukopisukud udušené různice tím více se zase zmáhati počaly.
Příčina bouře havířův na Horách Kutných.
Když tedy tu ani krále, ani knížat nebylo, tedy představení nad kovkopy, majíc ruce svobodné, počali dělníkům při rudách veliké křivdy dělati. Na místě 100 zlatých platilo se jim sotva od 40 zlatých, ano i ten díl stříbra, který králi každoměsíčně ku komoře zasílati měli, se čím dále, tím více tenčil, což vše oni nelibě nesouc, nespokojenost na sobě patrně znáti dávali. Páni, znamenavše to, vysílali mezi ně tajně špehýře, kteří jim zase to, co oni v shlůzkách jejich mezi sebou rokují, věrně donášeli, ti pak, poněvadž se jim k obohacení tudy nejlepší příležitost podávala, nejen jejich obyčejné slůzky přísně zapovídali, nobrž i vyjíti z města neb jich chatrčí.
Byli odvyklé[by]odvyklé] obwykle s ženami i dítkami dobře se zdravovati, to však nyní nepostačovalo. Hlad a nedostatek rozmáhal se, chuť k práci zacházela, pláč hladových dítek co ostrý[bz]ostrý] ostre meč pronikal srdce otcův i matek. Jaký tedy div, že nespokojenost jejich dosáhla[ca]dosáhla] dosahlo nejvyššího stupně. Pročež ti, jenž se menší jmenovali, schlukli se v počtu[cb]počtu] potcu okolo 2000 mužův a uchopiv jejich čelné, to jest starší, pokudž oni mezi pány jim spomožení[cc]spomožení] spozenj nespůsobí, smrtí vyhrožovali. Celé[cd]Celé] Celo město užaslo, vidíc toto shluknutí, a nejináče se každý domníval, než že mordy a pálení v jich myslech se kuje. Špehýři též nemeškali jak radu města, tak i mincovní obšírně o tom spraviti.
