[20v]číslo strany rukopisupříležitosti, krvavě válčiti počal. Nyní věděti se musí, že tehdáž bouře, skrze smrt Husa a Jarolima od roku 1415 vzniklé, zase znovu, a to velmi strašně vypukly, neb kazatelové od strany pod jednou na obojisté náramně žehrali, jich v kázání těžce haněli, tupili a na to, že k tomu od papeže splnomocněni jsou, sebe spoléhali a nim pak zase, hájíce se bezprávím králi učiněném, se též na odpor stavěli. A tak povstaly nové nesváry, různice i zákeřnictví jak v zemi, tak také v městech pražských, že se jináče nezdálo, než že zase opět časové války husitské se zpět vracují.
Král již od přirozenosti byl až nadmíru srdce dobrého. Kdo jej oč požádal, všecko také obdržel. Neboť ke všemu měl obyčej říkati „Dobře“. A také u mnohých to jméno „Král Dobře“ jemu zůstalo.
Válka pak ta s Matyášem trvala až do roku 1479, kdež terpv Jan z Hazenšteina a Lobkowitz, jakožto vyslanec, papeže na jiné myšlenky přivedl, a tak že prozatímní pokoj obostranně uzavřel, že Mathias pak jen toliko titul krále českého nesl, Vladislav pak skutečným králem pozůstal. To smíření s papežem pohnulo obojisté, že na Vladislava velice zanevřeli, zvlášť když se one skrze hanlivá kázání od strany pod jednou opravdově nezastával, takže již mnozí z těch zbouřených jen o život smejšleli, zvláště pak v roku 1484, když jedné chvíle z okna králova dvoru vylehl zbůjník jakýs, zhlédna
