[25v]číslo strany rukopisu[s]text doplněný editorem nimi jen kratičký naoko výslech, slíbiv, že ihned dva jezdce schválně ku králi do Uher vypraví, správu toho písemně dá, by jen zatím trpělivě osudku čekali. Jsa ale s horníky srozuměn a, jak Veleslavína praví, penězi porušen, udal jich za lid bouřlivý a obecnému dobrému nebezpečný, předkládaje králi onu píseň a při tom provedenou opovážlivost, též vypodobnil zkázu Malína, představujíc, že tak podobně nyní i Hoře Kutný, kteráž jest klenot Království českého, státi se mělo, přitom žádaje, by král pro obecné dobré povolil jich skliditi. Král na toto představení ihned ortel smrti podepsal, však ale sotvaže jezdcové odjeli, toho pikati počal, předkládaje v mysli sobě, zdaliž pak se jim přece jen křivda nečiní a zdaž nespravedlivě odpraveni nebudou. Dále uvažoval, že jen toliko samé představené jakožto žalující, ne pak je jakožto obviněné slyšel. Umínil sobě na den 10. srpna nenadále Prahu navštíviti a mimo jinších také i tuto důležitost opravdivě a beze lsti[cw]lsti] bezelstwy vyšetřiti.
V tom pak času, co oni jízdní cestu ku králi sem i tam konali, jel pan hejtman soukromní na Horu Kutnou a tam, srozuměv se s pány, nechal ihned šaty neb oděv popravní dle havířského spůsobu pro ně zhotoviti a sobě na Poděbrady dodati. Bylyť jsou sukně mužské z plátna bílého a černé burety na hlavy na spůsob kvadratu, obuv žádná a hrdlo k obnažení připravené. Zatím poslové dne 5. srpna byli s odpovědí již na Poděbradech, pročež pan hejtman, ihned v rychlosti předvolav Holýho Želvu[cx]Želvu] Helvu, Ondřeje Němce[cy]Němce] Nemac a Víta Krhňavýho, k zkoušení tam kázal
