[15v]číslo strany rukopisuněkteré kapucíny z Vídně sem na Poděbrady a jim tu chodbu k obydlí pro ten čas vykázala.
Hlava neb střecha věže byla také k tomu jejímu příjezdu tak [jak]text doplněný editorem nyní jest přestavena. Přičemž se stalo, že pokrývač, chtěje něco znamenitého dokázati, zpletl sobě s provazů hřebřík, jej nahoře pan Lán[3]Editorská poznámka: Srov. rukopis C: pod báň. upevnil, a tak až dolů na zem dovedl, dokládaje, že když císařovna do zámku pojede, on tam nahoře její zdraví píti, pak dolů po témž slézti, ji uvítati chce. Však ale trpce toho zakusil, neb zplete sobě nohy, zvrchu dolů spadl, a tu z něho hromádka zdrcenin pozůstala.
Studnice před příbytkem siročenským jest takto v urbáři od roku 1626 zaznamenána: „Téhož roku dodělána jest studnice zámecká. Ohražena mříží železnou, na vrchu neb špici orel císařský postaven a v ní voda výborná“.
Zahrádka sirotšenská byla časův starých panským stínadlem, kdež na poručení pana hejtmana zločinec sťatý a tělo jeho do velikého sklepu dírou vhozeno bylo.
Pokoj, v kterém se Jiří Poděbradský narodil, jest nad průjezdem kancaláře vrchnořídícího, nyní příbytkem hejtmana invalidův, a byl v roku 1657 na poručení komory české skrze vyslání královského dvorního tesaře Rutha vysoko od pod[16r]číslo strany rukopisulahy od třech loktův dubovými prknami vyložen neb otaflován.
Před hlavní bránou zámeckou býval zdvihací most, čehož znamení posavadní tam zadělané kolo se ukazuje. V čele té brány nacházejí se tři erby: císařský, český a uherský. Ty jsou vypodobněné ke cti a památce císaře Ferdinanda, který podobně také králem uherským jse nazýval a ten zámek, jak sme již jinde pravili, přistavěti nehali. Stavitel téhož zámku Vlach Babtista, když kostel děkanský opravoval, ty samé erby také na klenutí kostelní pro paměť vymalovali.
Od příbytku vrátného nachází se veliká kuchyně, v které se jídla pro veškeren lid zámecký, též i pany ouředlníky, strojívaly, neboť manželky panův ouředlníkův nesměly v zámku zůstávati, tedy každý z nich jídla již hotové na míru a váhu každodenně dostával, podobně i mlynář, sládek, kovář, zahradník a ostatní čeleď panská.
Od brány zámecké až ku bráně hradecké tu, kdež Na Valech slove, stávaly tři domky, totiž páni Potenzie, Březanský a jistého Karla Konského, služebníka z Kladruv. Ty odkoupil pan hejtman poděbradský tehdejší v roku 1657 s té příčiny, že kdyby někdy hořeti měly, zámku a kovárně by to nebezpečné býti mohlo. Byly tedy docela rozbořeny a jinam přeneseny. S tím se skončují[bf]skončují] skoncuge paměti zámku poděbradského.
