[10v]číslo strany rukopisuPan Kotnauer, měštěnín pražský, skrze nějaké poselství, které pánům stavům konal, byl spolu z zetěm jeho na trámu, z okna rathauzu vystrčeném, oběšen. Jeden písař, že nějakou tajnost vyzraditi měl, za jazyk k šibenici přibit. Někteří z bran biřicmi pod tím krikem: „Totoť jsou buřičové!“, ‒ bejkovci vymerskáni, a to jim pro paměť trestu za příjmení pozůstalo. Hlavy těch stínaných pánův v počtu deseti na železné špice nastrčeny a na věži mostecké nasazeny. Těla jejich manželkám ku pohřbu byly odeslané, toliko dva primasové, totiž žatecký a kutnohorský, byli na čtvrtě rozsekány, a čtvrtě ty na rozličných místech rozvěšené, a hlavy jen tak samotné jich manželkám dodané. Statky a panství byly jim pobrané a někteří ihned ze země vypověděni.
Vydal také císař přísný mandát, že kromě katolíkův žádného evangelíka v zemi trpěti nechce. A ustavili komisaře, kteří by po městech a vesnicích jezdili, každého takového zapisovali, a kdo by přestoupiti nechtěl, aby ze země ve třech dnech byl vyhnán. I také bylo doložené, že ten, kdo by po takovém vypovědění se jen toliko jediný den opozdil, bez milosti na hrdle trestán býti má. To bylo tedy příčinou, že 36 000 rodův, mezi nimi se i taky mnoho učeného lidu nalézalo, ze země vyšly, které techdejší mocnář pruský všecky ochotně přijav, je tu i s starším jejich neb biskupem Jan Amos Komenským tu osadil.
§ 20.
Zkrze toto vyhnání[am]vyhnání] wihnane evangelíkův i také Fridricha, prv
