[9r]číslo strany rukopisujse nového učení luterového a žádali svých pánův stavův[ai]stavův] stawuch, by jim od císaře Rudolfa svobodu vymohli jejich náboženství nejen svobodně provozovati, ale i kostely a školy sobě stavěti. Císař odložil žádost tu na jinší čas, totiž do sjezdu sněmovního. Však ale dříve, nežli k tomu přišlo, ze světa se odebral. Nástupník ale jeho v roku 1612 toho jim všeho přivolil, však ale písebně docela ještě nestvrdil. Oni tedy, nevyčekavše času, stavěli kostel jeden nedaleko Broumova a druhý nedaleko odtud v místě tak nazvaném Mittergrab. Broumov patřil domácímu tam opatu, Mittergrab zase arcibiskupu pražskému. A poněvadž se to stavení bez povolení obojích těch pánův stalo, tedy ti sami, pojavše lid, kázali kostely ty rozbořiti a rozmetati.
Páni stavové evangeličtí těžce toho nesouc, složili stížnost jejich slavnému zemskému řízení v Praze, předkládaje povolení královské. Poněvadž ale pan Villím Slavata a pan Popel z Lobkovitz jich s toho oumyslu odváděti chtěli a aby žádných nových věcí před sebe nebrali, radu dávali, oni, překvapivše se náhlým hněvem, oba ty dva pány a za nimi písaře[aj]písaře] Pisarž Fabricija ven z okna do příkopův 20 loket zhloubí vyhodili, však tak beseškodně, že žádný z nich se nezabil. Pan Slavata do Vídně tu poraněný odejel a císaři těžce oučinek ten vykládal, žádaje, by jse nad těmi buřiči pomstil, což on také vykonati přislíbil. Stavové ty, nahlídajíc, že vojsko proti nim na jejich záhubu vysláno bude, umínily se zprotiviti a se také k vojně připraviti. V tom vystoupil císař Ferdinand II., který na ně roz[9v]číslo strany rukopisukaz
