[12v]číslo strany rukopisua jiných větcí kostelních by na ochudlé rodiče nevskládali, a tím se, že je vojáci rozebrali, nevymlouvali. A když tak pan děkan na to silně naléhá, sami zaopatřiti také musejí, neb až do toho času všecka živnost městká jim postavena jest“.
Nalézám zapsáno, že se páni z Nymburku od nějaké vdovy tři sta kop míšeňských vypůjčili, povinnost tu zapravili, a tak teprv poznovu jak piva vaření, tak jiné obchody městké provozovati povolení obdrželi. Zdaliž ale pan písař Chebdovský one za kalichy a monstrance z mince kutnohorské obdržená peníze nahradil, nenalézám, neboť on v roku 1624 zemřel, a jak se domnívám, nepohybně z hoře nad synem svým, který jakožto evangelík, když se převrátiti nechtěl, jsa zároveň s jinými ze[ar]ze] za země vypovězen, se o dva dni opozdil, a jakž Amoz Komenský zapsal, přijda do Králového Hradce tam chycen, zaživa na kůl naražen byl.
O tom rodu ještě toto podotknu. Bratr téhož písaře byl také času toho jakožto důchodní ouředlník zde na Poděbradech a psal se Chlebdovský z Felzova, což dosvětčoval nápis na zvonu tak nazvaném Ryba, kdež se čtlo, že v roku tom, to jest 1610, byl[as]byl] by pan hejtman Klusák s Kostelce a Chebdovský z Velzova zde na Poděbradech.
§ 22.
Po onem nešťastném ohni zůstávalo město Poděbrady za několik let skůro pusté, neboť mnozí z měšťanů, nemohouce více domův svých stavěti, spálenižťata one do veřejné prodaje vyhlásili. A tak následující urozené
