[10r]číslo strany rukopisus velikou sílou lidu svého až za Prahu pod Bílou horu se položil, vojsko Fridrichovo oblehl, a tak [r.]text doplněný editorem 1620 dne 8. října svedena byla tu na Bílé hoře ona znamenitá bitva, na kteréžto vojsko krále Fridricha i také české nápomocné vše na hlavu bylo poraženo. Fridrich seděl právě tu chvíli při skvostném stolu na Hradě pražském a uslyšav tu nešťastnou novinu, nechav všechno, sotva že s manželkou a synem zde nedávno narozeným pryč utekl, neboť Maximilián churfürst Bavorský již jakožto slavný vítěz do Prahy vtrhl a celou Malou Stranu opanoval, kdež prozatím knížete Karla z Lichtenštejnu zanechal a Čechům přísnou pomstou císaře Ferdinanda pohrozil.
§ 19.
První tedy, čehož Ferdinand předsevzal, bylo přísné jeho nařízení, aby všecky ti, jenž proti němu válku vedli, byli sepsáni a ortel jejich[al]jejich] gegjcho trestu jemu do Vídně odeslán, a to s té příčiny, poněvadž ještě vojska nepřátelského bylo veliké množství v zemi, a on, obávaje se nějaké nesnáze, dál osobně přijeti sobě nedůvěřoval.
V tom sepsání nacházelo se 26 osob panského, rytířského a městského stavu, které všecky kázal na rynku staroměstkém na vysokém lešení mečem odpravovati. Mezi nimiž také nalezel se onen znamenitý muž Kryštof Harant z Polžic, kterej tureckou i arabskou zem prohledel a příběhy své [v]text doplněný editorem vzláštní knize roku 1608. vydal.
