piramit. Uznatelové hned schledali, že to nějaká věž od města Herkulanum býti musí. Princ nelitoval také žádného nákladu, kopalo se hloubě, až se skutečně dovnitř věže a konečně níž až na klenutí dostali, které dyž se protlouklo a někteří smělejší dolů spustili, nalezen byl římský theatercizojazyčný text se vším tak jako co kde tenkráte leželo, když neštěstí to se přihodilo: šatctvo rozličné, hleby, ořehy i také vinné rozničky, však ale sírou kůrovou obtažené, nástroje hudební, nádoby od zlata i stříbra a tak dále.
Od toho času kopalo se dále a zase veliké bohatství se nacházelo, vzláště pak hrám bohyně Venus nalezel se v roku 1740 a v něm tři fikurky alabastrové, totiž Venus, Erres a Juno. Od těch dozvěděl se churfürst saský Augustus, který pojav [s]text doplněný editorem sebou svého výborného malíře Rafael Meinz, tam na cestu se vydal, ty tři fikurky za 60 tisítc tolarův odkoupil, [s]text doplněný editorem sebou na Drážďany přivezl, které tam v tak veliké uctivosti jsou, že jediné podívání na ty samé jen písebným povolením samého churfürsta dosáhnouti se může. Nyní jsou obě ty místa skůro docela vykopané a vzláště v Pompeji na domě radním nalezen byl kruchem za krk zapnutý člověk, a na bráně v domku strážném celý ustrojený žoldnéř, maje v ruce píku, potom knihy a rozličný hrobové, kamenové.
A tak skrze to zemětřesení spřevracen byl les u Předhradě. Labe se vydalo a ze země roztrhané vyneslo písek, který se nachází u Lhoty Pískové a Kostelní až pod místo tak nazvané Kopaník a Komárno. A tak mohl na tom samém místě opět nový les zrůsti.
A tak s tímto zajisté znamenitým příběhem skoncuji vypravování moje. Jedině ještě přisazuji, čeho sem prve opominul.
Opočnice.
Patřila za starých časův ke špitálu do Českého Brodu. A ves Štolmíř, která vedle Českého Brodu leží, patřila zase k Poděbradům. Tedy v roku 1575 pan hejtman poděbradský zhandloval tyto dvě vesnice, aby Opočnice zůstala k Poděbradům, Štolměř ale k tomu špitálu.
Císař Maximilián v tom listu upsání zde na Poděbradech praví takto: „Zanechávám sobě ze Štolmíře jedině toliko rychtáře, který na svobodné rychtě sedí a žádných dítek nemá, aby každý rok přivezel jeden kámen na náš mlejn poděbradský.
