Poněvadž tu na tom samém zase zroslý les a okolo jednoho 1000 let starý čítati může. Vzal sem tedy sobě outočiště k mužům učeným a vzavše na pomoc římské spisovatele, totiž Tacita, Dia a Linia mladšího. A tak upevňuji, že následující příběch opravdová příčina toho býti může. Totiž za panování císaře římského Vaspaziána, což se čítá od narození Páně 77., v času jarního dne jednoho popolední počal vrch Vesuv blíže Neapole neobyčejný kouř vyhazovati, a okolo pak večera spatřeny byly v kouři tom pruhy rozličný ohnivých barev, co vida Plinius starší jakožto znamenitý spytatel přirozeností, knihu popadel a synům svým v loď sedl, chtěje div ten tu, ačkoliv času nočního, při světle popisovati. Však náhle strhlo se jako nějaké hromobití v zemi, silné pára od síry zarazilo Plinia, neb se i voda pod nimi již začala vařiti a [k]text doplněný editorem břehu vystupovati. Prosil tedy syn otce snažně, by života svého hránil a se naspět obrátil. Však pozdě, neb než se k břehu Neapole dostati mohli, stařec klesl. A tak mladý syn jeho, který to vše popisoval, tuto známost nám zanesl, že celé čtyři dny a noci světla Božího viděti nebylo, vrch ustavičně co husté krupobití házel, škváry tak nazvané láva, a teprv pátý den, když kouř ulevil, spatřen byl svět nový, neb vzláštně v těch místech, kde slavné dvě města, totiž Pampej a Herkulanum, stály, byly vysokými vrchami zasypané a krajina tu celé čtyři míle vlaské zjinačená.
Spisovatel div zaznamenal, že žádný s těch všech míst života neobnesl a v těch obouch městách veliké bohatctví skázu vzalo, neboť zemětřesení až na 49. stupeň slovanům se vstahovalo a veliké škody působilo, což patrně okazuje, že jest to one položení mezi Královými Vary a Hradcem Královém, neb jak usoudil pan astronom David, když o tom s ním zde na Poděbradech rozmlouváno bylo.
Aby pak náš čtenář také toho správu obdržeti mohl, kterak se zase ty obě zasypané města nalezly, chci v tom takto posloužit. Nad tím městem Herkulanum stala ves Partici, kdež princ Elbef svůj letní palác ustaven měl. Ten chtěji skusiti, zdaliž by se zde nějaká studnice vykopati mohla, kázal v roku 1696 hluboko do země kopati. Když pak již byli na čtyřceti loket zhloubí, okázal se najednou mramorový
