a bez všeho hodili a odpočívali, a nad nimi ještě plamen oheň neuhasil, pan hejtman na zámku poděbradském zastal od knížete z Lištenšteinu burkmistra na konšele mandát v tomto smyslu:
„Oznamují vůli krále našeho Ferdinanda II.
Rozum: 1. Faru pohořalou abyste opravili. 2. Školu rektorům zaopatřili i také znova vystavěli. 3. Tři sta kop krošův českých Jeho královské Milosti sebrali a zapůjčili. 4. Deset farbeřníkův – potažníkův do města Tábora na váš náklad vypravili. 5. Cokoliv od rady vaše z kostela zdejšího, jak od kalichův stříberných, tak i monstrancí vybráno a do Hory Kutné zkrze písaře vašeho v peníze berné směniv bylo nahraditi. 6. Komžíčky, zvonečky a jiné věci dosaditi.
Toho jestliže by se nestalo, jménem královským zapovídám vám nejen várky městké, ale i všecku živnost městkou“.
Téhož času byl burkmister Řehoř Koza a primas Hrudka. Ty nechali svolat do spáleného obecního domu, jenž stál tu, kde nyní císařské marštale. Uradivše s nimi, takto jemu na to odpověděli:
„1. Co se fary dotýče, chceme budoucně něčím přispěti, poněvadž ona od našich předkův někdy postavena nebyla a má záduší svoje. 2. Školu opravíme dle možností a jestliže by kantor Matheydes, který se nám poděkoval, dále sloužiti
