Bóh vždy pokúšie dobře; neb když pokúšie, tehdy pokúšie spravedlivě. Člověk někdy pokúšie dobřě a někdy také zle. Ale ďábel vždy zle. Ale když člověk vezme sobě příčinu od které kolivěk věci, jenž nenie rozumná, aby ze vnitř byl pokúšen, ten sám sebe pokúšie a neb ďábel ho pokúšie skrze tu věc, ale ta věc ho nepokúšie. Jako Evy jablko, neb které ovoce jest jedla, to jest jie nepokúšělo, ale ona sama sebe a ďábel skrze to ovoce. Neb každá taká věc nerozumná nic jiného nečiní, než což jí Bóh v její přirození rozkázal. Dále věz, že Bóh svého syna vyvoleného neb dcerky své vyvolené pokúšie k zaslúžení, jakož Písmo ukazuje; a o tom psal sem mnoho jinde. Ale ďábel, ten pokúšie k zatracení. A člověk někdy k hřiechu. Ale ďáblovo pokúšenie jest vždy zlé a najhoršie. Protož toho sě má člověk najviece varovati.

A tu věz, že člověk nemá pokušenie s strany těla, by nebyla dušě. Ale s strany dušě; neb kdy tělo jest bez dušě, tak právě ho ďábel málo pokúší, jako hovada neb kamene. A z toho ihned poznáš, že dietěte, dokud rozumu nepožívá, ďábel nepokúšie, a též i blázna, jenž z mladosti dětinské jest bláznem. A tak, ač člověk od které věci čitedlné, jako od té, již móž viděti neb vidí, má některak počátek pokušenie, od čichu, tak že čije viděním neb slyšením, povoněním, okušením neb dotčením, a však nikdy konečně nemá pokušenie, jedne ač v rozumu, u vóli neb v žádosti duše bude pokušen. A že v člověku vóle jest moc dušě najvyššie, tak že jest svobodná, že rozum, ač jí co móž raditi k dobrému a táhnúti ji od zlého, a tak nemóž jie připuditi k dobrému ani odstrčiti od zlého bezděky, protož konečně každý hřiech koná sě volí a má hniezdo u vóli, jakož sám spasitel náš praví řka, že z srdce, to jest z vóle srdečné pocházějí myšlenie zlá, vraždy, cizoložstva, smilstva, krádeži, křivá svědectvie, rúhanie a tak i jiní hřieši. Protož pokúšie li člověka ďábel kterým kolivěk hřiechem, tehdy nikdy nenie hřiech smrtedlný, když k němu člověk nepřivolí. Protož die sv. Augustin, že hřiech tak jest k vóli přiměřený, že nenie li volen, tehdy nenie hřiech. A pohan Aristotiles die, že nižádný nebývá zlý bez vóle, to jest nevolí li hřiecha. A nižádný nebývá blahoslavený bez vóle, to jest nechce li voliti, aby byl blahoslavený. A že lidé najtěžšie pokušenie mievají v myšlení, protož to mají pomnieti, že kterak kolivěk myšlenie zlé padne na mysl člověku, že nepřivolí li, ale brání sě jemu statečně, tehdy jemu neškodí. Protož die sv. Řehoř: Myšlenie,