die: A Bóh tomu chce, aby ty pro mnoho menší hřiech byl zatracen, nežs jej učinil, tu dieme: Ďáble, lžeš! A když dieš, ďáble: Já pro malé pomyšlenie, jsa anjelem, spadl sem s nebe a jsem zatracen, tu dieme, ďáble, že ne pro to samo pomyšlenie, kterés učinil v nebi, ale pro tvé nekánie, jenž jest najvěččí hřiech, jsi zatracen. Protož kaj sě hřiechu s pravú pokorú, a pán Bóh bude tobě hotov odpustiti, jenž die a selhati nemóž, že „když hřiešný učiní pokánie ze všech svých hřiechóv a učiní súd a spravedlivost a zachová má přikázanie, já na všecky jeho zlosti nevzpomenu, živ bude a neumře“. A ďáble, když dále dieš, že dietky nekřstěné, nikdy neshřěšivše, jsú zatraceny pro hřiech otcóv, tu miesíš lež s pravdú; neb lžeš, by dietky nikdy neshřěšily: však svatý Pavel die, že všichni sme v Adamovi hřěšili. A pravdu dieš, že pro hřiech otcóv jsú zatraceny. Ale ďáble, přidaj, že i pro svój; neb ten hřiech jest i jich i otcóv. A by sě kály, nebyly by zatraceny; ale nekánie konečné, jako i tvé, to je zatratilo. Ale my sě chceme káti. A když dále dieš, že Kain a Saul jsú zatraceni, jako die Písmo, toho pójčieme. A když dieš, že jsú ti méně shřěšili než já, toho přím; neb oni sú shřěšili hřiechem nekánie konečnieho, tak že sú sě hřiechu konečně nekáli. A ten hřiech jest věččí než jiní všichni hřiechové; neb by člověk měl kteraké kolivěk hřiechy, jedne že toho nemá, tehdy nenie zatracen; a nebude li ho mieti, nebude zatracen. A ten hřiech, ďáble, jest tvój hřiech! {K třetiemu}marginální přípisek soudobou rukou; * třetiemu] tṙietiemu Pak třetie, když dieš, ďáble, člověku, jenž do sebe nevie hřiecha smrtedlného: Ty což činíš, to vše zle činíš, ďáble, toho příme. A když dovodíš řka: Neb jsi v hřieše smrtedlném, ďáble, lžeš! Nemóžeš toho dovésti. A což potom dieš, lžeš: neb já kaji sě, želém hřiecha a zpoviedal sem sě ho pánu Bohu i vždy zpoviedám, dávaje sě jemu vinen, kterak sem kolivěk shřěšil. Aniž mne, ďáble, na to navedeš, abych vždy v tesklivosti z nova sě zpoviedal a všechny příčiny a okolky hřiecha knězi pravil neb všecky zvláštie hřiechy jmenoval; neb viem, že pánu Bohu netřěba jich vyčítati, an všechny zná; a já dávám sě jemu ve všech vinen a želém jich. Toho ty, ďáble, neučiníš, protož věčné zatracenie trpíš. {K čtvrtému}marginální přípisek soudobou rukou Pak čtvrté, ďáble: Jsi mlád, požívaj světa! Ďáble, chci požívati, jako Bóh velí, ale ne, jako ty. A kdy dieš: Ještě máš dosti času ku pokání,