an slušie k zatracení. A slove široké svědomie, že jakož veliký pytel slove široký, že veliké věci v sě béře, neb dóm široký neb vrata široká, jimiž bez zavazenie veliký kóň, velblúd neb vóz projede, též to svědomie béře v sě veliké hřiechy, tak že nic sě rozumem a volí nedostrčí v člověku, jenž taký hřiech dopustí. A tak široké svědomie měli sú kněžie a zákonníci za Krista, jenž jest řekl: Běda vám, mistři a zákonníci a pokrytci, jenž komára vycedíte a velblúda požieráte, to jest z malých věcí sobě svědomie činíte, ale Božie přikázanie přěstupujíce, z toho sobě svědomie nečiníte. A v tom Kristově zlořečení jsú všickni nynie ti, kteříž málo vážie přěstúpenie zákona Božieho, a svá ustavenie a přikázanie mnoho vážie; jakož činie papeži, biskupové a jiní preláti a zákonníci i také kniežata, páni i měštěné. Také má sě člověk varovati svědomie přieliš úzkého; neb to vede člověka k zúfalství. Neb die člověku, že jest přieliš zlý, že sě hřiechóv právě nekaje neb nezpoviedal, že nic dobřě nečiní, a tak že dobré položí člověku za zlé. A tiem úzkým svědomím klamá ďábel obecně ty, kteříž sú hřiechóv hrubých sě nedopustili neb kteří, dopustivše sě, již sě jich kají. A položí chytrý čert člověku i promluvenie za hřiech, i jiedlo, i napitie, i jiné skutky. Protož má sě ho člověk velmě ostřiehati, aby nepokládal za hřiech, což nenie hřiech; jako sú pokládali kněžie a zákonníci, že jiesti, neumývajíce rukú, jest veliký hřiech, a pán Ježíš ukázal jest, že nenie hřiech. Také věz, že svědomie sluhy Božie má býti pokorné a smutné, aby pokora zdržala od pýchy a múcenie od chlipnosti neb od marného veselé. To všě pilně má člověk znamenati, aby mohl duchovně vesel býti.
Kapitula třetie
Slyš, dcerko, a viz a přichyl ucho své, že potřěbie tobě jest, aby poznala nynějšieho života biedu. A věz, že bieda jest nedostatek dobré věci; a tak jest bieda v duši i v těle. V duši bývá bieda, když milosti Božie nemá a tak když Boha právě nezná. Protož hřiech smrtedlný duši jest najvěččie bieda, ač toho lidé biední neznamenají. Pak nedostatek těla jest prácě, žiezen, lačnost, horko, studenost neb zima, nahota, opilstvie a jiné bolesti, jenž sě držie člověka až do smrti. Toť jest li zdráv a nemá zbožie, chudoba ho nuzí, jest li bohat, zbožie ho mučí. Jest li nemocen, tožť bolest hubí, jest li pánem, musí slúžiti sluhám, aby dal každému potřebu. A tak zbožie dobývá s prací, drží je z bázní, aby neztratil,
