lotru zlému rúhavému, na kříži poslední hodinku volajíciemu: Vzpomeň na mě, pane, když přijdeš v své královstvie, ráj jest otevřělo; neb řekl jest jemu umučený na kříži spasitel: Věru pravi tobě, dnes budeš se mnú v ráji. I proč sě to tak stalo? Jedne aby všem byl dán příklad, že nižádný nebude od nebeského královstvie zavržen, ktož bude káním na poslední hodinku navštieven. Ó divná Božie dobroto, ó převeliké Božie a nesmierné milosrdenstvie, že jenž sě zlosti smrti hodné dotřěl a svému spasiteli rúhal, brzcě, jsa káním obrácen, slyšal jest: Dnes budeš se mnú v ráji! Ó lotře, kdes to vzal, žes najprvé tomu vítězilému králi v radosti přisazen? I kdes to vzal, že najprvé tak slavně jsi pasován? Jistě divná moc jest pravého kánie, že tak brzo […]text doplněný editorem[8]zde nečitelný text jest ráj lotrovi, že dává živým posílenie, mrtvým živost, slepým prozřenie, že vracuje naději zúfalým, že z synóv hněvu činí syny lásky a z ďáblových slúh činí Božie sluhy, že pokáním sě člověk pozná, jenž jest sebe neznal, a hledaje sebe zatraceného, nalézá sě již s Bohem smieřeného, a shlédna sě prvé syna ďáblova mrzkého, nalézá sě syna Boha najvyššieho a spolu dědicem s Kristem královstvie nebeského.
Kapitula sedmá
Slyš, dcerko, a viz a přichyl ucho své a važ dóstojenstvie duše své, že duše tvá, jenž jest duch, jest stvořenie rozumné, k svaté Trojici podobné, jenž jest přěsáhlo všechna jiná stvořenie nerozumná; a tak tvá duše jest vzácnějšie Bohu než nebe i země. Neb die svatý Augustin: Jakož Bóh přěvyšuje každé stvořenie, tak duše každé stvořenie hmotné svým přesahá přirozením. Protož velmi ji má člověk vážiti; neb duše jest chrám Boží, jakož die svatý Pavel: Chrám Boží jste vy a duch Boží přěbývá v vás. A poškvrní li kto chrám Boží, rozptýlé ho Bóh; neb chrám {Boží}meziřádkový přípisek mladší rukou svatý jest, jenž jste vy. A jest duše svatá chrám Boží. Prvé, že jest miesto modlitebné; neb v ní člověk má sě modliti. Druhé, že v ní obětuje sě obět Bohu vzácná, mysl pokorná a duch skrúšený. Třetie, že v ní jest oltář, na němž sě Kristus obětuje. Oltář ten jest viera živá a oheň, jenž nikdy nemá uhasnúti v duši, jest milovánie pána Boha. Čtvrté duše svatá jest chrám Boží, že v ní jest napsáno podobenstvie Trojice svaté a Kristovo umučenie. Páté pro to, že v ní Bóh přěbývá svú milostí a viece sě v ní kochá než ve všech chrámiech, klášteřiech i v kaplách
[…]text doplněný editorem[9]Folia 222r-225v se nezachovala
