Ty snad vieš, kde jest Šalomún, jest li v tvé moci, ale jáť Písma svatého o tom nemám. A když dále dieš, ďáble, že Bóh velí, aby člověk sám sebe nenáviděl, rozuměj, ďáble, žeť jest lehké; neb sebe člověk nenávidí, když zlé vóli nepřivolí a tělo své od hřiechu drží a tak v pravé pravdě miluje sě k věčnému životu. Aj, ďáble, tvoji dóvodové za nic nestojie, nemáš li jiných, lepších, jakož i nemáš. Protož jdi ote mne; nebť tebe lháře poslúchati nechci, ale milého Otcě svého a spasitele Jezukrista, jenž jest věčná pravda.
Kapitula pátá
Slyš, dcerko, a viz a přichyl ucho své a poznaj tři nepřietele každého člověka v světě, jenž chtie jeho duši poraziti. Tiť sú: tělo, svět a ďábel. Pro něž každý člověk, v smrtedlném jsa zde životě, má řka Bohu volati: Pomoz mi, pane Bože mój! Nebť jsú nepřietelé obklíčili duši mú. Tělo mé z bláta jest; protož blatná, nečistá a rozkošná myšlenie ot něho mám. A marná a divná od světa. A lstivá a zlostná od ďábla.
Aj, ti třie nepřietelé, tělo, svět a ďábel, obklíčili sú duši mú. Od těla utéci nemohu ani ho od sebe zahnati mohu, ale musím je tiepati; neb jest přivázáno. A zabiti ho neslušie, živiti je musím, a když je vypastvím, že ztučnie, tehdy svého nepřietele proti sobě krmím; neb jakž dosti jie a pie, tak sě proti mně vzbujé a jeho síla a zdravie mně sě protivie.
Svět pak, ten mě všudy obklíčil a oblehl na všechny strany a pěti branami mě raní. Pět bran jest pět smyslóv v člověku, kterýž je má: zrak, sluch, okušenie, povoněnie a dotknutie. Aj, těmi mě raní branami svět a smrt vcházie oknami mými v duši mú; neb hledí oko, a smysl mysli přěvrátí. Slyší ucho, a úmysl srdečný zkřiví; voněnie dobrému myšlení přěkážie; usta mluvie a lží jiné hanějí, klásy i jiné škodlivé a marné řeči vydávají. A dotýkanie k smilství popúzie, a nebude li brzy odvrženo, ihned pálí tělo a pudí mysl, aby přijala libost a vóle aby k libosti přistúpila, a tak aby sě hřiech dokonal.
Pak ďábel, jehož viděti nemohu, ten napal jest lučiště své v temnosti. Protož těžko mi jest sě ho vystřieci! A zlécel jest všudy osídla svá v zlatě, v střiebře i v jiných věcech, abychom jich neřádně požívali a tak v jeho osídlách zvázli. Aniž tolik osídla svá zlécel jest, ale i lepem nastražil jest. Lep jest
