miluje nás a učinil jest každého k sobě podobného. On svatý, pro to, že, znaje všecky věci, nemóž býti hřiechem zprzněný, a činí lidi svaté, že dal jest jim rozum, a pak zachovává je od zlosti konečně, a tak slove člověk svatý neb anjel svatý, když, maje rozum od Boha daný, zachovává sě od zlosti, a zvláště od přivolenie k hřiechu.

Protož ty, poznajíci sě, žes tak od Boha svatého stvořena, buď svatá; nebť on toho žádá řka: Světí buďte; nebť já svatý sem, pán Bóh váš. Buď svatá, zachovaj sě od smrtedlného hřiecha a od všednieho, jakož dále móžeš, a bude v tobě a s tebú Bóh přěbývati. Znamenaj, kterak slavné stvořenie jsi, k Bohu podobné, jemu velmě milé. Patři, aby nic zlého s přivolením v srdce nevpustila s libostí. Patři, co vypustíš z úst v řeči, aby nebylo nic marného. Každý den znamenaj pilně, kteraks podobná k Bohu, aby podobenstvie nezšeřadila hřiechem smrtedlným. Viz prospěch svój v dobrém a raduj sě, spatři nedostatek a pokoř sě. Pomni, co jsi, odkud jsi a kam pójdeš; co, že Božie rozumné, slavné a krásné v duši stvořenie; odkud jsi, že od Boha pošlý; a kam pójdeš, že k Bohu v radost věčnú, ač jeho obrazu konečně hřiechem nepoškvrníš. Pomni, že učinil tě Bóh věčnú a v tobě chce věčně přěbývati, věčnú, to věz nezhynulú; neb na věky nezhyneš. A aby nezhynúc byla v radosti věčné, dal jest Bóh Otec Syna jediného, Boha pravého, sobě rovného, a on, Syn, dal sě sám za tě na smrt ohavnú a velmi ukrutnú, aby nezahynula na věky. On najlepší, najkrašší, najmúdřejší, najbohatější a tak najoslavnější. Protož to pomni a poznaj sě v duši, zdas ho kdy rozhněvala, a pokoř sě a pros milosti u něho; a on tobě buď chot najmilejší, jemuž jsi svú vieru slíbila: tu drž, té jinam neobracuj, k němu nadějí tiehni, žeť jest odpustil, cos provinila, že tě od hřiechu smrtedlného zachová, ruky, to věz moci své od tebe neodtrhne a po smrti v život věčný přijme. Tak sě poznaj, že jsi podobná k Bohu, aby pamatovala, Boha znala a milovala a tak s ním zde v milosti ustavičně přebývala.

Kapitula druhá

Slyš, dcerko, a viz a přichyl ucho své, žeť hodné jest, aby poznala své svědomie. Věz, že nemóžeš hřiechóv konečně skrýti; neb musíš je všem lidem, anjelóm i ďáblóm v súdný den oznámiti. Tu viz a přichyl uši své, že kam sě obrátíš, cos v duši, v svém svědomí položila, buď zlé neb dobré, svědomie chová tobě, dokud jsi