ó ďáble, již tě tvým šípem zastřělím. Aj, prvé si řekl, že nelze mi sě pokáti, a tuto dieš, že mám dosti času ku pokání. I kteraks brzo zasě svú lež obrátil! A však, ďáble, z tvé řeči chci póžitek sobě vzieti; neb když dieš takto: Ještě máš dosti času ku pokání, ďáble, z toho chválím Boha, že jest tak milostivý, že člověku dal času dosti ku pokání, tak že dokud duši má v prsech ještě, dotud vždy má času dosti, v němž móž mieti skrúšenie, a tak móž sě hřiechóv káti. Ale, ďáble, protoť já nechci hřěšiti ani čakati nemoci, abych sě v ní kál, aniž chci doufati mladosti, poňavadž ty, jsa jedne stvořen, potom velmě brzcě jsi u věčné zatracenie svržen. A také, ďáble, vizi, že mladí tak obecně mrú jako staří a že tak mnoho prodávají koží telecích jako volových neb kravích. {K pátému}marginální přípisek soudobou rukou Pak páté, když dieš, ďáble: Oč máš péči? Však Bóh, za tě trpěv, dosti jest učinil, ďáble, znám to, že milosrdný Bóh, za mě trpěv, dosti jest učinil. Protož o to mám péči, abych jeho svaté smrti sobě k spasení nezmařil, jako jsi ty zmařil hotové královstvie nebeské, o němž já mám péči. A když dále dieš: Jsi Boží syn, vyvolený k spasení, ďáble, ufám Bohu, že jsem. Protož, abych milého Otcě nehněval, nechci tebe ve zlém poslúchati. A když dieš: Buď živ zde, jakož chceš, u veselí, v libosti tělestné a v rozkoši, jistě budeš spasen, ďáble, lžeš; neb viem, že bohatec, jenž jest byl živ, tak jako ty velíš, umřel jest a jest od tebe pohřeben v pekle. {K šestému}marginální přípisek soudobou rukou A když dieš šesté: Á, kterak jest vám Bóh těžký zákon ustavil, ďáble, lstivě sě divíš; neb on die: Jho mé sladké jest a břiemě mé lehké. I co slazšieho, ďáble, a lehčejšieho Synu pravému Božiemu než milovati ho nade všecky jiné věci a svého bližnieho jako sě? A to když člověk {má}marginální přípisek soudobou rukou, tehdy svój kříž nese po něm. A když dieš, že: i kto móž ten zákon naplniti?, ďáble, diem, že každý, ktož chce. A kdy dieš: an zapověděl jest každé utěšeníčko, ďáble, lžeš. An sě velí svým všem veseliti a radovati. Ale zapověděl jest každé veselé zlé, marné, jenž v pravdě nenie veselé, ale marnost, jakož svědčí Šalomún Duchem svatým, jehož ty si zklamal veselím marným, a zvláště utěšením a veselím v smilství, pro něž ty si zavedl Davida, ale ten z tvé moci vyšel, a Šalomúna, jenž sě jiným bohóm modlil, a tak tobě, zapomenuv svého stvořitele.