a vóle nic nemá přijieti, než což rozum ukáže. A když sě ty tři věci v duši tak sjednají, tehdy držie v ní obraz a podobenstvie svaté Trojice, jenž jest tě podobnú k sobě stvořila, a to mocně, múdřě a dobrovolně. Pomniž na moc Otcě Boha, jemuž zvláště příslušie pro lidi moc, aby nemněli, by pro to, že jest Otcem, byl ne tak mocný jako Syn. Pomni na múdrost Syna Božieho, jemuž příslušie zvláště múdrost, aby nemněli lidé, by pro to, že jest Synem, nebyl tak múdrý jako Otec. Pomni na dobrovolnost Ducha svatého, jemuž zvláště příslušie dobrovolnost neb dobrotivost, aby nemněli lidé, pro to, že jest Duchem, by nebyl tak milostivý jako Otec a Syn. A z toho zbéřeš, že rovné jsú tři osoby v božství, v moci, v múdrosti i v dobrotě. A ty tři osoby stvořily sú každé stvořenie, a zvláště člověka učinily k sobě podobného. A dal mu Otec moc, aby mocně stál proti zlosti. A Syn múdrost, aby uměl sě vystřieci od zlosti. A Duch svatý vóli svobodnú, aby nevolil zlosti. A když ty tři věci člověk zachová, tak sě znaje, tehdy drží obraz a podobenstvie svaté Trojice, k níž jest vnitřním člověkem mezi všemi věcmi stvořenými najviece podoben. A v tom člověku vnitřniem Trojice svatá přebývá milostí, když pamětí, rozumem a volí najviece po ní tiehne. Protož ty pomni, že tě Bóh stvořil k sobě podobnú, rozuměj, že on jest všeho světa stvořitel, a tak sě jemu samému klaněj; a žeť on jest najlepšie dobré, protož jeho najviece miluj. Když na Boha vzpomeneš, nepójdeš daleko, v sobě ho nalezneš a v něm sě pokocháš, jakož on ráčí pójčiti. A srozumieš, že Bóh v sobě jest neosažený rozumem; neb on jest prvý i poslední, počátek i konec všech věcí: počátek nepočatý, ale od něhož sě všechny jiné věci počínají, a konec neskonalý, ale v němž sě všechny jiné věci konají. A tiem srozumieš, že nenie rozumem osažený, že on všechny věci osáhá a osáhl jest, a jeho nižádná; neb on jest nesmierný. Pomni také, že on, jsa věčný, stvořil jest anjely i jiné věci. A tak v anjeléch jest žádúcí; neb oni žádostivě v něho rozumem hledie. V svatých jest utěšený; neb oni ustavičně v něm sě radují. V stvořených věcech jest divný; neb všecky věci stvořil jest a činí mocně a zpravuje múdře a rozdává všem věcem potřěbu milostivě. V lidech jest milovný; neb jest jich Bóh a oni sú jeho lid, on v nich přěbývá jako v chrámu a oni sú jeho chrám. Nižádným nepohrzie; neb ktož kolivěk ho v paměti má, kto ho zná rozumem a miluje, s tiem jest milostí. A má ho každý milovati; neb on prvé