Ó, by nyní v těchto letech poslednějších a časích nejnebezpečnějších takový biskup Jaromír před rukama byl a potentátuom, vrchnostem i všem radám ve vší říši i ve všem křesťanstvu, obzvláštně pak v této zemi české, dnem ani nocí pokoje nedal, ale žehral, mluvil, kázal, učil i napomínal a jako trouby hlasu svého biskupského povýšil, to hanebné modlářství všem vuobec vyjevuje, ani ho také jako onen horlivý milovník potupy a křivdy boží, Finees, syn Eliazaruov, syna Aaronova, o němž v čtvrtých kníhách Mojžíšovejch v XXV. kapitole sám toho pokoje neměl, až by všechny takové přehrozné, zlořečené modláře ven z církve křesťanské jakožto nejhanebnější pohoršení a nejnešlechetnější porušení a jízvivé traveniny vyplénil, i ovšem vykořenil.

Ta jest neomylná i jistá naděje i z víry se o tom nepochybuje, jak jest na vše všudy strany jich několik mnoho set po vší zemi české, obzvláště pak i nejvíce pohlaví ženského, toho pokolení sedlského a bezbožného, modlářství čarodějnického rozmnoženo, že by dobrý biskup pobožnej a křesťanský Gebhart, ne dím dvadcetikrát, ale stěžkem ne vejše a více nežli čtyřidcetikrát jich nenašel, nežli v ona doby a v předešlé časy.

A kdyby se taková křivda a přílišná potupa boží spravedlivejm právem napravila, církev se apoštolská vyčistila od jedovatejch pověr. A oni přehrozní a zlořéčení modláři jakožto ouhlavní nepřátelé boží a nepřátelé kříže Kristova i také nejjedovatější nepřátelé vší církve křesťanské, obzvláštně pak z země české jakožto koukol, trní, šípkoví a hloží ven vyplénili, vyhladili. A mocí Jeho Milosti královské ouřadu i Jeho Milosti rad zřízenejch gruntovně skrze nařízení vykořenili, bez patření osob malejch nebo velikejch, starejch nebo mladejch, chudejch ani bohatejch.

Ta jest celá naděje i jistá duověrnost k bohu všemohoucímu, že by se hněv boží (pro tak přílišnou potupu a kři[I3v]číslo strany rukopisuvdu