podávali jemu L23,37 řkúce: „Jsi li ty král židovský, spomoziž sám sobě!“ L23,38 Bieše také i nápis napsaný nad ním literami řečskými, latinskými a židovskými: Tentoť jest král židovský. L23,39 Jeden pak z těch lotruov, kteří s ním viseli, rúhal se jemu řka: „Jsi li ty Kristus, spomoziž sobě i nám!“ L23,40 A odpověděv druhý, tresktal jeho řka: „Aniž ty se boha bojíš, a jsa v témž potupení? L23,41 My zajisté spravedlivě, neb hodné věci za skutky své béřeme, ale tento nic jest zlého neučinil.“ L23,42 I pravieše k Ježíšovi: „Pane, rozpomeň se na mě, když přijdeš do královstvie svého.“ L23,43 I řekl jemu Ježíš: „Zajisté pravím tobě, že dnes budeš se mnú v ráji.“

L23,44 A byla jakožto hodina šestá a tmy učiněny jsú po všie zemi až do hodiny deváté. L23,45 I zatmělo se jest slunce a opona chrámová roztrhla se jest napoly. L23,46 I zvolav Ježíš hlasem velikým, vece: „Otče, v ruce tvoji porúčiem duši svú.“ A to pověděv, pustil jest duši. L23,47 A vida centurio, co [se]text doplněný editorem bieše stalo, velebil boha řka: „Jistě člověk tento spravedlivý bieše.“ L23,48 A vešken zástup těch, kteří tu spolu byli [u toho divadla a viděli]text doplněný editorem[347]u toho divadla a viděli] ad spectaculum istud, et videbant lat., které se věci dály, tepúce se v prsi své, navracováchu se. L23,49 Stáli pak všickni známí jeho zdaleka i ženy, kteréž byly přišly za ním od Galilee, toto vidúce.

L23,50 A aj, muž jménem Josef, který bieše desátník, muž dobrý a spravedlivý, L23,51 ten byl nepovolil radě a skutkóm jich, od Arimathie, města židovského, jenž i on očekával královstvie božieho, L23,52 ten přistúpil ku Pilátovi a uprosil tělo Ježíšovo. L23,53 A složiv je, obinul v plátno čisté a položil jej do hrobu vytesaného, v němž ještě nebyl žádný položen. L23,54 A ten den bieše veliký pátek a sobota se začínáše. L23,55 I braly se ženy, které s ním byly přišly od Galilee, aby ohledaly hrob, a kterak položeno bylo tělo jeho. L23,56 A vrátivše se, připravily vonné věci a masti, a v sobotu sú zajisté odpočinuly vedlé přikázanie.

Kapitola XXIIII.

L24,1 První pak den po sobotě velmi ráno přišly k hrobu, nesúce vonné věci, kteréž byly připravily, L24,2 i nalezly kámen otvalený od hrobu. L24,3 A všedše tam, nenalezly sú těla pána Ježíše. L24,4 I stalo se jest, když na mysli zstrašeny byly pro to, aj, mužie dva stála podlé nich v rúše stkvúciem. L24,5 A když se ony bály a schýlily tváře své k zemi, řekla sta k nim: „Co hledáte živého s mrtvými? L24,6 Nenieť ho zde, ale vstalť jest. Rozpomeňte se, kterakť jest mluvil k vám, když ještě v Galilei byl, L24,7 řka, že syn člověka musí zrazen býti v ruce hřiešných lidí a ukřižován býti a třetí den z mrtvých vstáti.“ L24,8 I rozpomenuly se na slova jeho. L24,9 A vrátivše se od hrobu, zvěstovaly sú tyto všecky věci oněm jedenácti i jiným všem. L24,10 A byla jest Maria Magdalena a Johanna a Maria Jakubova a jiné, ješto s nimi byly, kteréžto pravily apoštolóm tyto věci. L24,11 I zdála sú se před nimi jako omylná tato slova a nevěřili sú jim. L24,12 Tehdy Petr vstav, běžal k hrobu a schýliv se uzřel prostěradla sama položená. I odšel jest, sám v sobě divě se, co se bieše stalo.

L24,13 A aj, dva z nich šli sú toho dne do kaštelu, jenž byl vzdáli od Jeruzaléma honuov šedesáte, jménem Emaus, L24,14 a mluviechu vespolek o těch věcech, které se byly přihodily. L24,15 I stalo se jest, když sú rozmlúvali a sebe otazovali, tehdy Ježíš přiblíživ se, jdieše s nimi, L24,16 ale oči jich držány byly, aby ho nepoznali. L24,17 I vece k nim: „Které sú to řeči, ješto rozmlúváte vespolek jdúce a jste smutni?“ L24,18 A odpověděv jeden, jemuž jméno Kleofas, řekl jemu: „Ty sám jsi příchozem do Jeruzaléma, a nepoznal si, které se věci staly v něm tyto dni?“ L24,19 Jimžto on vece: „Které?“ I řekli sú: „O Ježíšovi Nazaretském, jenž byl muž prorok mocný v skutku i v řeči před bohem i přede vším lidem. L24,20 A kterak sú vydali jej najvyšší