„Poviem li, neuvěříte mi. L22,68 A pakli vás otieži, neodpoviete ani propustíte. L22,69 Ale potom bude syn člověka sedě na pravici moci božie.“ L22,70 I řekli sú všickni: „Tehdy ty si syn boží?“ Kterýžto vece: „Vy pravíte, že já jsem.“ L22,71 A oni řekli: „Co ještě žádáme svědectvie? Jistě sami sme slyšeli z úst jeho.“
Kapitola XXIII.
L23,1 A povstavši všecko množstvie jich, vedli sú jej ku Pilátovi. L23,2 I počali naň žalovati řkúce: „Tohoto sme nalezli, an převracie lid náš a brání dani dávati ciesaři a praví se býti Kristem králem.“ L23,3 Tehdy Pilát otáza ho řka: „Ty li si král židovský?“ A on odpověděv, vece: „Ty pravíš.“ L23,4 I vece Pilát kniežatóm kněžským a k zástupóm: „Nic nenalézám viny na tomto člověku.“ L23,5 A oni viece popúzejíce se, praviechu: „Zbúřilť jest lid, po všem Židovstvu uče, počav od Galiee až sem.“ L23,6 Tehdy Pilát uslyšav o Galilei, otázal se, byl li by člověk galilejský. L23,7 A když poznal, že by byl z moci Erodesovy, poslal jej k Erodesovi, jenž i on v Jeruzalémě bieše v ty dni.
L23,8 Tehdy Erodes uzřev Ježíše, zradoval se jest velmi, neb ot mnohého času žádal jej viděti, protože mnohé věci o něm slýchal, a měl naději, že by některý div uzřel ot něho. L23,9 I tázal se ho mnohými řečmi, ale on jemu nic neodpoviedal. L23,10 Kniežata pak kněžská a mistři stáli, ustavičně žalujíce na něho. L23,11 I pohrdal jím Erodes s svým zástupem a posmieval se jemu, oblek jej v rúcho bielé, a odeslal zase ku Pilátovi. L23,12 I učiněni sú přátelé Erodes a Pilát v ten den, neb před tiem nepřátelé biechu vespolek.
L23,13 Potom Pilát svolav kniežata kněžská a mistry i lid, L23,14 řekl k nim: „Dali ste mi tohoto člověka, jako by lid převracel, a aj, já před vámi otazuji ho, nižádné vinny nenalézám na tomto člověku z těch věcí, kteréž naň žalujete. L23,15 Ano ani Erodes, neb sem vás poslal k němu, a hle, nic hodného smrti nestalo se jemu. L23,16 Protož potreskce jeho, i propustím.“ L23,17 Neb z potřebnosti měl jim na den slavný pustiti jednoho. L23,18 I zvolal jest spolu vešken zástup řka: „Vezmiž tohoto a pusť nám Barabáše,“ L23,19 jenž byl pro svádu některakú v městě učiněnú a pro vraždu vsazen do žaláře. L23,20 Tehdy opět Pilát mluvil k nim, chtě propustiti Ježíše. L23,21 A oni výše voláchu řkúce: „Ukřižuj, ukřižuj jej!“ L23,22 A on po třetie řekl k nim: „I co jest zlého učinil tento? Jáť žádné vinny smrti nenalézám na něm. Protož potreskciť ho a propustím.“ L23,23 Oni pak hlasy velikými křičeli žádajíce, aby byl ukřižován, i rozmáháchu se hlasové jich.
L23,24 […]text doplněný editorem[341]…] Et Pilatus adiudicavit fieri petitionem eorum lat. L23,25 I pustil jim toho, kterýž pro vraždu a pro svádu vsazen byl do žaláře, za něhož prosili, ale Ježíše vydal k vuoli jich. L23,26 A když sú jej vedli, chytili Šimona nějakého Cyrenenského, jdúcieho ze vsi, i vložili naň kříž, aby nesl za Ježíšem. L23,27 I šel za ním mnohý zástup lidí i žen, kteréžto plakaly a kvielily ho. L23,28 A obrátiv se k nim Ježíš, vece: „Dcery jeruzalémské, neplačtež na mě, ale plačte samy na se a na syny své. L23,29 Neb aj, přijdúť dnové, v nichžto řeknú: Blahoslavené neplodné a břicha, ješto sú nerodila, a prsi, které sú nekrmily! L23,30 Tehdyť počnú řieci horám: Padněte na nás, a pahrbkóm: Přikrýte nás! L23,31 Neb poněvadž na zeleném dřevě toto činie, i co pak bude na suchém?“ L23,32 A vedena sú s ním i jiná dva lotry, aby byli odpraveni.
L23,33 A když sú přišli na miesto, jenž slove Popravišťné, tu sú jej ukřižovali i lotry, jednoho na pravici a druhého na levici. L23,34 Tehdy Ježíš pravieše: „Otče, odpusť jim, nebť nevědie, co činie.“ A rozdělivše rúcho jeho, metali sú losy. L23,35 I stál lid očekávaje. I posmieváchu se kniežata s nimi řkúce: „Jinýmť jest pomáhal, nechať pomuož sám sobě, jest liť tento Kristus, boží volený!“ L23,36 Posmieváchu se jemu také i katanové přistupujíce a octa podávali
