[51v]číslo strany rukopisutebe buoh a v králevství věčném [s]text doplněný editorem sebú kralovati kaž Jesus Kristus, hospodin náš, král králóv a pán panujících. Jenž s tebú živ jest v jednotě ducha svatého na věky věkoma. Amen.

Tehdy dá jim mír s celováním. Všechen pak žákovský zbor, takému zprávci radujě sě, zvučiti chválu a vysokým hlasem mužským zpievati budú: Tebe buoha chválímy, tebe. A obec pak: Hospodin, pomiluj ny.

Slib a vyznávanie králevo přěd stolicí, přěd bohem a přěd lidem i žákovstvem tento jest: Vyznávám a slibuji přěd bohem i anděly jeho nynie a potom viec zákon a spravedlnosc i pokoj svaté božie cierkve a lidu mně poddanému podlé moci a vědomie zachovati a činiti, zachováním milosrdného vzezřenie, jakožto s radú věrných našich najlépe nalézti moci budu, a biskupóm kostelóv božích dóstojnú a řádnú česc ukazovati a to, což od ciesařóv a králóv kostelóm jim poručeným dáno neb navráceno jesc, bez porušenie zachovati, opatóm a hrabiem i nádobám kostelním podobnú česc[bo]česc] czyeſcz podlé rady věrných našich činiti. Amen.

Řád na požehnání králové, jižto mají světiti inhed, když sě skoná svěcenie královo, tiemto činem. Inhed korunovavše jeho, a ji když požehnati a korunovati káže, tehdy prostovlasá a s uotkrytú hlavú dvěma biskupoma bude dovedena přěd oltář, a tu položéci sě přěd oltářem, má sě modliti. Kterážto od biskupóv zdvižena[bp]zdvižena] zdwyna s modlitvy, má opět hlavu pokloniti. To učiniece, arcibiskup die tuto modlitvu: Všemohúcí a věčný bože, studnicě a počátku všie dobroty, jenž ženského národu křehkosci nikakéž nezamietajě protivíš[bq]protivíš] protywy sě, ale miloscivě přijímajě radějí[br]radějí] zadyegy zvoluješ, a jenž mdlé světa zvolujě, silné všeliké pohanitis umyslil, jenž také věčné chvály a moci tvého vítězstvie v ruce Judit ženy kdyžs židovského lidu nad ukrutným nepřietelem kralovati chtěl, vzezři, prosímy, hospodine, na modlitvu pokory našie a na tuto sluhu tvú N., jižto pokorným