skrze krve prolitie k věčné radosti přišel. K němužto Artemius vece: Kážiť tě dvojími řetězy ukovati, zprostí li tě tvuoj Buoh a dceru mú uzdraví, ihned vieru vaši přijmu.
A když se to vše stalo, že svatý Petr okován, tehda zjevi se té noci Architemovi svatý Petr, drže kříž svatý v ruce. Před nímžto Architemus ihned padl a dcera jeho ihned zdráva byla. Potom svatý Marcellus všecky je pokřtil i se dcerú i se vší čeledí a mnoho se jiných pro ten div na vieru křesťanskú obrátilo. Proněžto ciesařuov starosta, kterýž tehdy bieše rozkázal, aby svatého Petra a svatého Marcella na daleký ostrov zavezúc, hlavy jim stínali. Tehda, když jim kat, Doroteus tak řečený, hlavy sťal, uzřel, ano jich duše anjelé do nebes u veliké světlosti nesú. Proněžto v Jezu Krista uvěřiv, Bohu se dostal.
Měsiece črvence dne devátého v Římě na huoře Celio hod svatých mučedlníkuov Prima a Feliciána, o nichžto se takto píše
Svatý Primus a svatý Felicianus, boží mučedlníci, když svatú vieru plodili, za těch časóv těch dvú ciesaří Diokleciána a Naximiána, pohanská kniežata, když na ně ciesařuom žalovali, kázali je v žaláři zavřieti. A když se modlám pohanským nechtěli modliti, kázali je, nemilostivě zderúc, ruozno zavřieti. Tehda soudce, ciesařuov úředník, k svatému Feliciánovi vece: Smiluj se sám nad svými šedinami a modl se našim bohuom. Jemužto když svatý Felicianus nepovolil, kázal jeho súdce sviežíc ruce i nohy železnými hřebíky probiti a řka: Budiž tak, až po mé vuoli učiníš. A zatiem zapověděl, aby jemu ani jiesti, ani píti nedávali. Potom ten zlý súdce, kázav před se svatého Prima přivésti, k němu vece: Aj toť, bratr tvuoj Felicianus ciesařuom povolil. Učiniž ty takež a budeš před ciesaři v poctivosti. Tu lstivú řeč svatý Primus uznamenav, k němu vece: Bratr muoj nebeskému jest ciesaři povolil. Tehda súdce kázal jemu oba boky pochodněmi páliti a horké olovo v jeho svatá usta léti. Ale božím divem nic jemu to neuškodilo. To soudce uzřev, kázal jest je oba vyvedúc stieti. Jichžto svatá těla křesťané pochopivše pochovali
