Svatý Filip apoštol, když dvaceti let v té vlasti, ješto Sichia slove, slovo božie kázáše, pohané jeho jemše, před své bohy vedli, nutichu jeho k tomu, aby obět jich bohuom vzdal. V tu hodinu veliká saň, z podzákladie vyšedši, syna biskupova, kterýžto biskup tehdy k oběti oheň podlé obyčeje připravováše, ihned zahryzla a dva rytieře, jichžto sluhy u vězení svatého Filipa drželi, ta saň v túž hodinu udávila a jiné lidi okolo sebe tak smrdutým duchem nadchla, až se všichni roznemohli. Tehda svatý Filip k nim promluvil a řka: Razi vám, věřte mi v tom, obořte tuto diáblovú modlu a miesto nie kříž boží pozdvihnúc, jemu se klanějte, uzříte to, ano vaši nemocní jsú uzdraveni, a tito novo zemřelí vzkřiešeni budú. Tehda ti, ješto těžce nemáháchu, zvolali a řkúce: Jediné to učiň, ať budeme zdrávi, myť tuto modlu ihned rozboříme. Tehda svatý Filip, jakž brzo té sani, aby na púšť ihned šla, přikázal, tak ihned ta saň pryč zaběhla a viec se nevrátila. A svatý Filip ty tři mrtvé vzkřiesil. Proněžto když všichni, v Jezu Krista uvěřivše, svatý křest přijali, s nimi tu slovo božie káže, do roka ostal a jim kněží a kostelních služebníkuov mnoho světiv ostavil, do toho města, ješto Jerapolis slove, v té vlasti, jížto dějí Azia, přišel a tu mnoho kacieřuov nalezl, s pomocí Ducha svatého přemohl i přehádal. Potom svatý Filip sedm dní před svým skončením, biskupy i kněžie k sobě přivolav, k nim řekl: Těchto sedm dní dal mi jest Hospodin, abych s vámi pomluvil a vás napomena u vieře potvrdil. A toho času bieše svatý Filip bez tří devadesáti let vstáři. Potom pohané jeho jemše na kříži rozpali. A tu pně i umřel.
Svatý Jakub apoštol měl jest příjmie Spravedlivý. Jakub, a jakož světí doktorové pravie, byl jest tváří i postavú vší velmi k Jezu Kristovi podobný, tak že mnozí, mniec Jezu Krista, se mýlili. Proněžto když židé chtěli Ježíše jieti, bojiec se, by se o svatého Jakuba neomýlili, od Jidáše znamenie vzali pocelovánie. O tom také píše svatý Ignacius, jenž byl list svatému Janu evanjelistovi psal v tato slova a řka: Zdá liť se to podobné, abych já do Jeruzalémských vlastí došel a tu svatého Jakuba, jenž slove Spravedlivý, navštievil, neb, jakož pravie, velmi jest podobný k našemu Spasiteli, jakžto by jeho vlastní bratr byl, blíženec. Jehož když bych uzřel, jako bych na všie postavě Ježíše viděl. Slul jest také svatý Jakub Spravedlivý, neb, jakož praví svatý Jeroným, tak jest byl těch všech činuov svých svatého příkladu, že všickni žádáchu, o to se hadrujíc, kto by mohl k němu spieše přistúpiti a jeho se rúcha dotknúti. Tak jest také velikého utrpenie byl, že všeho pitie, jímž by to se mohl všeliký člověk podpiti, nikdy nepil, masa nikdy nejedl, hlavy ani brady
