všem světě, bude rozneseno, že jest to učinila na památku jeho. A Jidáš Škariotský, jeden ze dvanácti, odjide k najvyšším kněžím, aby jej jim proradil. Oni se uradovavše, slíbichu jemu penieze dáti i hledáše, kterak by ho bez lidí zradil.
A první den přesnic, kdyžto beránek zařezovali, řekli jemu učedlníci: Kde chceš, ať pójdem a připravíme tobě jiesti beránka? I vyslal dva z svých učedlníkóv a řka jim: Jděte do města a potkáť vás člověk, nesa vody lahvici, jdětež za ním, a kdežkoli vende, povězte pánu toho domu, že mistr praví: Kde jest mé pokrmenie, kde budu jiesti beránek s svými učedlníky! A on vám ukáže sieň, ješto slove veliká ložnice, a tu nám připravíte. A šedše učedlníci jeho, přišli do města i nalezli, jakož jim pověděl, i připravili sú beránka. Pak když byl večer, přijide se dvanácti a sediece za stolem a jedúce, vece jim Ježíš: Věrně pravím vám, že jeden z vás mě zradí, jenž jie se mnú! Tehdy oni počechu se mútiti i mluviti, každý zvláště řka: Zdali já? On jim vece: Jeden ze dvanácti, jenž omáčie se mnú ruku v okříně. Zajisté syn člověčí jde, jakož jest psáno o něm, ale běda člověku tomu, skrze něhož syn člověka bude zrazen. Dobré by bylo jemu, by se byl nenarodil člověk ten. A když oni jedli, vzem Ježíš chléb a požehnav lámal i dával jim a řka: Přijměte, toť jest tělo mé. A vzem kalich, Bohu Otci chválu vzdav, podáváše jim i pili z něho všickni i vece jim: Toť jest krev má Nového zákona, kteráž bude za mnohé vylita. Věrně pravím vám, že již nebudu píti z plodu vinného kmene až do toho dne, když to píti budu nové v království božiem. A Bohu poděkovavše, vyšli na horu Olivetskú. I vece jim Ježíš: Vy všickni pohoršíte se nade mnú této noci. Nebo psáno jest: Budú bíti pastýře a rozprchnú se ovce stáda. Ale když z mrtvých vstanu, předejdu vás v Galilei. Tehdy Petr vece jemu: Ač by se všickni pohoršili, ale ne já. I vece jemu Ježíš: Věrně pravím tobě, že dnes v této noci, dřieve než kohút zazpievá, třikrát mě zapříš. Tehdy on viece mluvieše: Bych pak měl umřieti s tebú, nezapřím tebe. Takež všickni mluviechu i přijidechu do vsi, jiežto jméno jest Getsemaní, i vece učedlníkóm svým: Seďte tuto, dokud se nepomodlím. A pojem Petra, Jakuba a Jana s sebú, poče truchleti a teskliv býti i povědě jim: Smutná jest duše má až do smrti. Počekajte tuto a bděte se mnú. A odšed maličko i pade na zemi a modléše se, mohlo li by se to státi, by jeho ta chvíle minula, i vece: Abbacizojazyčný text, Otče, všecko jest snad na tobě, odnes tuto muku ode mne. Avšak ne, což já chci, ale což ty chceš. A přišed nalezl je spiece i vece Petrovi: Šimone, spíš, nemohl si jedné hodiny bdieti se mnú! Bděte a modlte se a nevendete v pokušenie. Neb duch zajisté hotov jest, ale tělo nemocno. Opět odšed, modléše se túž řečí a řka. A opět vrátiv se nalezl je, ani spie, neb biechu oči jich obtieženy a nevědiechu, co by jemu odpověděli. A přišed vece k nim: Spětež již a odpočiňte,
