[51r]číslo strany rukopisupříčina našeho zahlazenie všeho lidu i našeho pronároda. K nížto Ruben, muž její, vece: Nestatečnú řeč mluvíš, jiežto neslušie rozprávěti. K němužto ona vece: Věz to, hospodáři, jest li to tak, že sem této noci počala dietětem, nebylo jest toto sprostného snu viděnie[fa]viděnie] wiďenie, ale pravé zjevenie.
Po těch časiech, když Ciborea[fb]Ciborea] Ciborae dietě snosivši urodila, lekli sú se u velikém strachu otec i mátě a ihned počeli mysliti, co by z toho učinili. S jedné strany jim ohavno bieše své dietě zahubiti, z druhé strany zahlazenie všeho svého národa se báli. Proněžto sobě vymyslili, že vzemše to dietě v jedno plátenné osudie vsadili a to rúchami a smolú tak ohradili, že tam voda nikudyž nemohla. A to připravivše, v moře je uvrhli. A tu jím tak dlúho mořské vlny zmietáchu, až sú jeho k jednomu ostrovu, ješto slove Škariot, přinesly. A od toho ostrovu Jidáš přijal to příjmie Škariot.
V tu hodinu té vlasti královna, podlé moře se pannami se procházejíc, uzřela, ano po moři plýtvá pletené osudie, v němžto dietě, Jidáš, bylo v moře uvrženo. Chtiece ohlédati, co by to bylo, kázali k sobě to osudie přinésti. A nalezli v něm krásné dietě, kterážto královna dětí neměla a vším srdcem vzdechši, vece: Ej, bych já měla takéto dietě[fc]dietě] ďetie, aby to královstvie neosiřalo! Zatiem kázala toho dietěte tajně chovati a pořekši se, by byla těžká dietětem toho léta, podlé času by dietě měla, pronésti kázala. Proněžto král i všecka země se obradovala a toho dietěte velmi snažně chovati kázali.
Potom králová, s králem po některých časiech dietětem počevši, v svój čas pravého královice urodila. A když těch obé dětí, Jidáš a královic, podrostli, počeli spolu, jakož děti činie, hráti. A v té hře Jidáš královice často kvieléše, a kudyž mohl, vždy jeho zatrháše. To králová uznamenavši, to dobře
