ciesař s světa sšel, a což za něho bylo ustaveno, proto, že jeho Římané nemilováchu, po jeho smrti vše bylo odvoláno. A tak jakož jest byl svatého Jana s hanbú pryč zahnal, takež se pak po jeho smrti do města Efezu s velikú ctí vrátil. A tu lidé, proti němu vyšedše, Bohu i jemu velikú chválu vzdali. A když tak v městě s lidmi jdieše, ponesechu jednu ženu mrtvú, té jméno bylo Druziana, ta byla veliká přítelkyně svatého Jana a jeho zase navrácenie vždy velmi žádala. V tu hodinu jejie přátelé, k svatému Janu přistúpivše, k němu vecechu: Svatý otče Jane, toť nesemy tělo tvé služebnice Druziany, ješto jest vždy byla tvé milosti poslušna a nás všecky krmila a tvého zase příštie s velikú radostí čekala a častokrát řiekala: É, bych já, prvé než umru, mého milého apoštola viděla. A toť, si přišel a ona tebe již viděti nemuože. V tu dobu káza svatý Jan nosidla s mrtvým tělem postaviti na zemi a tak stoje na tom miestě, vece: Hospodin muoj Ježíš Kristus ten tě vzkřes! Druziano, vstaň a jdi domóv, připrav mi pokrm! A jakž to brzo vece, tak ona ihned z mrtvých vstavši, spěšně domuov pojide, chtiec to snažně učiniti, což jí apoštol rozkázal, jako by z mrtvých nevstala, ale jako by ze sna byla probuzena.
Potom nazajtřie jeden mudřec jménem Kraton, ten na tržišti lidi sebrav, jal se jim kázati, kterak tento svět má správně všelikým člověkem potupen býti. Proněžto pozvav k sobě dvú člověkú, bratrancí, kázal jima, vše své zbožie prodadúc, drahého kamenie nakúpiti a přede všemi lidmi to kamenie zbíti. Tehda když boží náhodú tudy svatý Jan jda se stavil a pozvav k sobě toho mudrce Kratona, promluvil k němu a řka: Kterú toho odplatu máš, že s těmto mládencóm drahé kamenie zbíti kázal? Lépe by byli učinili, by byli je mezi chudé pro Buoh rozdali, jakož jest Hospodin jednomu ve Čtení řekl: Chceš li svrchovaný býti, prodaj vše, což máš, a daj chudým. K němužto mudřec Krato vece: Jest li pravý Bóh mistr tvuoj Ježíš a chce li tomu, aby toto kamenie bylo prodáno a mezi chudé rozdáno, učiň to, ať to kamenie opět celo bude. Tehda svatý Jan, vzem to zetřené kamenie, Bohu se pomodlil a ihned to drahé kamenie jako prvé celo bylo. Proněžto ten mudřec Kraton a ta dva mládenci v Boha sú uvěřili a to kamenie prodavše mezi chudé rozdali.
Dva také mladá člověky, vše, což měli, mezi chudé rozdavše, jali se, svatého Jana následujíc, po něm jíti. Tehda když jednú své vezdajšie sluhy, v krásném rúše chodiece, uzřešta a sama v chudobě, v sprostném rúše chodiešta, počešta se zamucovati. Tehda to svatý Jan uznamenav, kázal sobě piesku s mořského břehu přinésti. A ten piesek v zlato a v drahé kamenie obrátiv, kázal těma dvěma zlatníkóm to pokázati. A když zlatníci jima, že nikdy tak čistého zlata a tak drahého kamenie nevídali, odpověděchu,
