Svatý Adrianus umučen jest od Maximiána ciesaře. O tom se tak píše, že když Maximianus ciesař v tom slovutném městě, jemužto jméno Nikomedia bylo, diáblovým modlám obět obětoval, tak veliká pohroma byla tehdy na křesťany spadla, že druh druha, súsed súseda, někteří[aaf]někteří] ňekterzy pro strach umučenie, někteří pro dary, někteří ciesaři k libosti na smrt křesťany vodili.
Mezi nimižto tři a třidceti křesťanuov pohané jemše před ciesaře přivedli. K nimžto ciesař vece: Zdali jste neslyšeli, kterak veliká pokuta ustavena jest v tomto městě na křesťanstvo! Jemužto křesťané odpověděli: Dobřeť sme slyšeli, ale tomuť sme se ustanovení jedno smáli. To ciesař uslyšav, kázal je nemilostivě bičovati a jich usta kamením zbíti a potom je v žalář vsaditi. K nimžto jeden znamenitý rytieř na ciesařově dvoře jménem Adrianus vece: Zaklínámť vás skrze vašeho Boha Jezu Krista. Povězte mi, které odplaty čekáte za tyto trpké muky? K tomu křesťané vecechu: Oko nevidělo ani ucho slýchalo, ani v srdce lidské vstúpilo to, což jest připravil Hospodin bojícím se sebe. To Adrianus uslyšav, mezi ně vstúpiv, vece: Počtěte mě mezi těmito, neb jich vieru křesťanskú dnes přijímám. To ciesař uslyšav, kázal jeho v žalář vsaditi.
Tehda jeho hospodyně jménem Natalia na sobě rúcho rozedřela, mniec, by pro jinú vinnu byl v žalář vsazen, že tajná křesťanka byla. Ale zvěděvši, že pro vieru křesťanskú trpí, tomu se utěšivši, k žaláři přiběhši, okovy svého hospodáře, svatého Adriana, i jiných svatých celovavši. K svému svatému muži vece: Blahoslavený jsi, muoj milý hospodáři Adriane, neb jsi přišel k tomu bohatství, jehožto jsú tobě tvoji předší neostavili, kteréžto zbožie tobě velmi prospěšno bude, kdyžto ten čas přijde, v němžto nebude lze ani kupčiti, ani u přietele zajieti, ani od koho které spomoci žádati. Protož, milý hospodáři, odlože mysl od tohoto zlého světa, dajž se vešken svému Spasiteli Jezu Kristu. K nížto Adrianus promluvi a řka: Otejdi, má milá hospodyně, nynie! A kdyžť se čas našeho skončenie přiblíží, k toběť přijda, poviem, aby byla při našem skončení. A tak ona učinila, svého hospodáře uposlechla, jeho jiným svatým, jižto v žaláři biechu, aby jeho v umučení potvrzovali, poručivši, domuov se vrátila.
Potom uznamenav svatý Adrian, že se jich skončenie blíží, strážné žaláře udařiv a jiné svaté u vieře potvrdiv, do svého se domu vrátil s tiem úmyslem, aby jeho hospodyně Natalia, s ním se vrátiec, při jich skončení byla. To jeden člověk uzřev, že Adrianus jde domuov, přiběh povědě jeho hospodyni a řka: Tvuoj hospodář puštěn a k tobě jde. K tomu ona vece: Nevěřím
