Filip, první ciesař, jehožto Origenes na vieru křesťanskú obrátil. Ten Filip ciesař měl jednoho svého rytieře, jemužto Decius řiekali, k bojuom a zvláště na moři velmi rozumného. A když těch časuov ty vlasti, ješto nynie Francia [a]text doplněný editorem Rýn slovú, císařovi se protiviechu, pozvav ciesař svého rytieře Decia před se, jeho do těch vlastí s vojskem poslal, aby je opět pod moc římského ciesařstvie podbil. Tehda ten Decius mocně s lidmi jev, ty vlasti pod ciesaře podbil a zase se do Říma s velikú ctí vrátil. Jehožto přiblíženie ciesař Filip uslyšav, chtě jemu větčí čest učiniti, proti němu až do Berúna Jetřichova vyjel. Ale že nevděčná a nevěrná srdce to v obyčeji mají, čím je lidé viece ctie, tiem viece pýchají. Jako tento Decius, v pyšné mysli se pozdvihl, poče na to mysliti, kterak by svého ciesaře utratil a sám ciesařem byl. A tak, jakož nevěrně umyslil, tak i učinil. Když jednú ciesař Filip na svém pokojíku v stanu ležel, Decius, k němu přišed, zadávil jej a ty lidi, kteřížto s ciesařem byli přijeli, prosbú i dary k sobě přivinul a s nimi spěšně do Říma přijel.
To Filip, syn ciesařóv, uslyšav, velmi se lekl, i protož všecky poklady své i otcovy pobrav svatému Sixtu a svatému Vavřinci poručil a řka: Přihodí liť se to, žeť mě Decius zahubí, tyto poklady chudým rozdajte. A to řekl Filip, utekl a před Deciem se schoval. A když se Decius s lidmi k Římu blížil, tehda kniežata římská proti němu velebně vyjeli a v město s ním vjevše, ciesařem učinili. Ale aby mu vinna nebyla dána, by jakžto prorádce svého pána zahubil, učinil před nimi, jakž to by to pro římské bohy učinil, jichžto Filip ciesař tehdy nenáviděl. Jehožto účinka aby lépe v domnění lidském potvrdil, kázal všech křesťanuov snažně hledati a nad nimi veliké trápenie mučiece činiti. Proněžto v tom jeho diáblovém zámysle mnoho tisíc svatých mučedlníkuov krev prolilo. Mezi nimižto také ciesařuov Filipóv syn, mladý Filip, pro vieru křesťanskú také svú krev prolil. V ten čas Decius jal se ptáti na dřevnieho ciesaře poklady. A zatiem jemše svatého Sixta, před Decia vedli, dávajíce jemu vinnu, že by se Ježíšovi modlil a ciesařovy poklady sobě schoval. Tehda jej Decius kázal v žalář vsaditi, aby jej, rozličně mučiec, k zapření viery Jezu Kristovy a k navrácení ciesařova pokladu připudili. A když ho tak do žaláře vedli, jda po něm svatý Vavřinec, volal a řka: Kam se béřeš, otče, bez svého syna! K němužto svatý Sixtus vece: Neostavuji tebe, synu, po sobě, ale větčí muku pro vieru Jezu Kristovu máš trpěti. A tu jemu poklady ukázav, přikázal, aby je chudým rozdal.
Tehda svatý Vavřinec velmi snažně poče křesťanských chudých
