Tehda po některých časiech protivníci viery křesťanské, jej jemše, před ciesaře Maximiána jej vedli a tu s tovařistvem připuzen, aby zemi kopaje, na plecí k dielu jednomu prst nosil. A tak tam šedše, nalezli jednoho kmetě starého bohobojného, an prst nosí. Jemužto svatý Ciriakus a svatý Sixinius snažně nositi pomáhali. Potom svatý Ciriakus v žalář vsazen. A když tu dlúho seděl, kázal jej starosta ciesařuov vyvésti. Tehda v túž hodinu, v nížto jeden služebník starostuov Apronianus svatého Ciriaka z žaláře vedl, přijide hlas z nebe a řka: Poďte, požehnaní Otce mého, přijměte královstvie nebeské. To Apronianus uslyšav, v Jezu Krista uvěřil, svatý křest přijal a tak před starostu, chvále Jezu Krista, přišel. K němužto starosta vece: Poně s se také křesťanem učinil! Apronianus vece: Běda mně, že sem své dni u tebe ztrávil v marnostech. K tomu starosta vece: Zajisté ztratil s všecky dni své. A ihned jemu kázal hlavu stieti. Potom pak ta dva svatá Saturnius a Sizinius, když modlám oběti nechtěli vzdáti, dlúho je mučivše, oba stěli.
V ty časy měl Dioklecianus ciesař dceru, jížto Artemia řiekali, v nížto diábel byl. A když ji diábel rozličně trýznil, často voláše a řka: Nevyjdu z tohoto těla, dokavadž svatý Ciriakus nepřijde. V ten čas svatého Ciriaka k ní přivedechu i poče diábla zaklínati, aby z nie vystúpil. Diábel k němu vece: Chceš li, ať vyjdu, ukaž mi, kde bych opět vstúpil. Svatý Ciriakus k němu vece: Aj toť, tělo mé, muožeš li, vstup v ně. Diábel vece: V tě vstúpiti nemohu, neb tvé tělo se všech strán svatými znameními jest ostraženo, ale věz to, vyženeš li mě z tohoto těla, vždyť to připravím, že musíš do Babylonské země jíti. A když diábla svatý Ciriakus z toho těla vyhnal, poče ta Artemia volati a řkúci: Aj toť, toho Boha vidím, o němžto káže svatý Ciriakus. V tu hodinu ji svatý Ciriakus pokřtil. A potom Dioklecianus dal svatému Ciriakovi duom, v němžto když bezpečně bydlel, přišli poslové od krále perského a prosiece Diokleciána, aby svatého Ciriaka do těch vlastí poslal, aby tam diábla z jeho dcery vyhnal. Tehda Dioklecianus s pokornú prozbú svatého Ciriaka do Babylonských vlastí vypravil a ihned svatý Ciriakus se dvěma učedlníky, jimžto řiekali Largus a Smaragdus, na koráb vsedše, přes moře do Babylonské země pluli. A když k té diábelnici, k králově dceři, svatý Ciriakus přistúpil, poče z nie diábel volati a řka: Ustal li s, Ciriaku, ustal li s? Svatý Ciriakus odpověděl: Neustal sem, neb sem všudy Boha pomocníka měl. Diábel vece: Vidíš li, žeť sem to naplnil, cožť sem slíbil, musil si sem za mnú jíti. V tu hodinu svatý Ciriakus vece: Mocí mého milého Jezu Krista přikazuji, aby z tohoto těla
