hodinu otec jich, u veliké radosti ohromen jsa, omdlev pade na zemi. Tehda synové, s hrozným pláčem k němu padše, jeho líbáchu a bojiece se, by z té mdloby neumřel, tu dlúho leževše, a jako z otrapy vstavše, počechu otci rozprávěti, kterak se jest jim přihodilo. A když to jich mateři pověděchu, s hrozným pláčem křičéci poběže a řkúci: Kde jest muoj milý pán, kde jest muoj milý hospodář? Tehda on jie zaslyšav, proti nie s pláčem poběže, tu se mile s pláčem přitúlišta. A ty časy i s dětmi s svatým Petrem zuostali. Toto všechno svatý Kliment v svých knihách sám o sobě popsal.
V ty časy svatý Petr do města Jeruzaléma s svými učedlníky jide, a tu nalezl Šimona čarodějníka, an diáblovú mocí rozličné zázraky ukazuje a lid v rozličný blud uvozuje, vzievaje se pravú spravedlností jako Boha, a ktož by veň uvěřil, slibuje, že by jej všudy věčna učinil a řka: Což mi libo, to mohu vše učiniti. Někdy mě má máti poslala žat na pole, tu sem srpu kázal, aby sám bez mé práce žal. A tak se stávalo, že srp muoj viece zžal než jiný. A toho mnoho sobě potvrzováše a řka: Já sem slovo, já sem okrasa, já sem utěšitel, já všemohúcí. V ty časy činieše měděné hady, ani se jako živí hybí, slúpy měděné i kamenné učině, kázal se jim smieti. Vida ten Šimon čarodějník svatého Petra sobě protivna, dav sobě s ním rok k hádaní, chtě toho dokázati, že jest pravým Bohem. Na ten den se s svatým Petrem sjidešta, tu vstúpiv svatý Petr mezi ně, všem, ješto tu biechu, vece: Pokoj vám buď, bratřie milí, ješto pravdu milujete. Jemužto Šimon čarodějník vece: My tvého pokoje nepotřebujem. K tomu svatý Petr vece: Ty se bojíš slyšeti o pokoji. Od hřešenie boji bývají, protož kdež hřešenie nenie, tuť pokoj jest. Odpovědě Šimon čarodějník: Nic o tom se mnú nemluv, jáť tobě ukáži božstvie mého moc a ihned mi se musíš modliti, neb já jsem pravá spravedlnost, já mohu létati u povětří, novo vzrostlé dřievie brzo učiním, z kamenie mohu chléb učiniti, v ohni bez úrazu trvati, a to vše, což chci, mohu učiniti. Tehda svatý Petr rozumným během proti němu poče se pohadovati a tak jemu múdře řeč zavazovati, jakž jemu nikterakž Šimon neuměl jest odpověděti. To vida Šimon čarodějník, že nemuože proti svatému Petru v ničemž svítěziti, všechny své knihy čarodějné do moře uvrhl, boje se, by nebylo proneseno, že se s čáry obcházieše. To učiniv, s tiem úmyslem do Říma přes moře přeplul, aby ho v Římě měli za Boha. To svatý Petr zvěděv, s svými učedlníky za ním do Říma jide. A to jest bylo za ciesaře Klaudia. I byl tu svatý Petr pětmezcietma let, biskupy čině a vieru plodě, nemocné uzdravuje
