Petr pro tohoto psa k tobě v duom jíti. Po malé chvíli pojide svatý Petr, požehnáním svatého kříže toho psa odváza. Ten se pes všem jiným poče radovati, ale Šimonem čarodějníkem poče trhati, a jej povrh chtieše zadáviti, přiběh svatý Petr, na psa křiče. Tehda pes Šimona pusti a nikdiež ho neuhryze, ale rúcho na něm až do nahoty zplasa. V tu dobu to lidé viděvše a zvláště děti i se psem po Šimonovi poběžiechu, až jeho jakžto vlka z města vyhnachu. Pro kteréžto zahanbenie celý rok nikdiež se Šimon v městě neukáza.
A když ty divy Marcellus uzře, svatému se Petru přikáza. Po roce opět se Šimon do Říma vrátil a opět u velikú přiezeň ciesařovu vstúpil. Jeden čas, jakž to praví otec svatý Lev papež, svolav Šimon lid římský i poče jim žalovati a řka: Těmito lidmi z Galilee velmi sem zamúcen, protož již nechci déle v Římě býti, a jakž sem byl obránce ústavně tohoto města, již toho nechci viece učiniti, ale chci od vás již na nebesa vstúpiti, neb mi již neslušie viece na zemi bydliti. Tehdy všem lidem srokovav den, na jednu vysokú horu vjide a odtud se vyvrh, v laurovém věnci létati poče. To svatý Pavel uzřev, svatému Petru vece: Mněť se jedné slušie modliti, ale ty máš moc přikázati.
V tu dobu ciesař vece: Totoť jest Šimon, člověk pravý, ale vy oba falešníky jsta a svuodce jsta s pravé cesty. Tehda svatý Petr promluvi k svatému Pavlu a řka: Pavle, vzveď hlavu a viz, co se děje. A když svatý Pavel hlavu vzvede, uzře, ano se Šimon vznášeje, léce u povětří. To vida svatý Pavel, svatému Petru vece: Čas jest, co s počal, to dokonaj, již to dobře vidíš, žeť jest nás již pozval Hospodin k sobě. V tu hodinu svatý Petr poče zaklínati a řka: Zaklínám vás, pekelní duchové, ješto jeho u povětří nosíte, a přikazujiť vám mocí našeho milého Jezu Krista, abyšte jeho déle u povětří nenosili, ale upadnúti přepustili. V tu hodinu Šimon na zemi buše a tu se rozraziv ihned vzdechl. To Nero ciesař uslyšav, že ztratil tak vzácného člověka, velmi ho želel a k apoštoluom takto promluvil: Vy jste mě velmi zamútili, a já vás také utratiti musím. To řekl i kázal ihned oba apoštoly jieti. I dal v moc jednomu rytieři, jemužto Paulin řiekali, a Paulin je poručil Mamertinovi pod stráži dvú rytieří Procesie a Martimiána. Ta dva rytieře svatý Pavel a neb svatý Petr na vieru obrátil, proněžto otevřevše žalář, oba apoštoly vypustili. Potom Paulin po některých časiech po smrti svatých apoštoluov, že ta dva rytieři Procesius a Martimianus jsta křesťany, kázal oba stieti. Ti rytieři prosili svatého Petra, aby z města postúpil. Té se řeči dlúho brániv, jim povolil, a když pojide k bráně, tu, ješto i dnes slove U svaté královny, vstupuje, uzře, ano Ježíš Kristus proti němu jde. Tu jemu svatý Petr vece: Hospodine,
