němužto apoštol vece: Velikú s vámi učinil Buoh milost, že vám své tajemstvie zjevil. Přijměte vieru a pokřtěte se, tak věčného krále kniežata budete. V túž hodinu bratr králuov k apoštolovi vece: Vidělť sem tu sien krásnú, jižto s bratru mému učinil. A tu já mám kúpiti. Jemužto apoštol vece: Toť jest na dobré vuoli bratra tvého, krále, chce liť toho dopustiti. K tomu král vece: Ta sien bude má a tobě apoštol jinú učiní, pakliť toho nebude chtieti učiniti, ale budeva ji oba spolu mieti. K nimžto apoštol vece: V nebesiech krásných siení bezčísla jest mnoho, a ktož je chce mieti, musí je s svatú věrú a svatými almužnami kúpiti. Potom po jednom měsieci kázal apoštol z okolních vlastí všecky lidi sezvati. A když se sebrali, nemocné a mdlé zvláště postaviv, nad nimi Bohu se pomodlil a ihned přišla veliká blýskota z nebe, tak že apoštol a všickni lidé, na zemi padše, ležali bez mála puol hodiny, druzí mniece, by hromem utruzeni byli. Tehda svatý Tuoma ke všem k nim vece: Vstaňte, neboť jest muoj Hospodin, jako blýskota přišed, všecky uzdravil. Tehda všickni, vstavše a zdrávi jsúc uzřevše, Bohu chválu vzdali a svatému apoštolu poděkovali a pokřtilo se jich devět tisíc lidí kromě žen a dětí.
Potom svatý Tóma, odtud se zdvih, šel jest do vyššie Indie, do dalejších vlastí a tu jest mnoho slovutných divuov učinil. A mezi jinými jedné paní, jiežto řiekali Sintices, svatý Tuoma zrak navrátil. A měla jest také jednu přítelkyni, jiežto jméno bylo Migdonia. Ta jest byla za jedniem rodičem královým, jemužto jméno bylo Karizius. Ta jistá Migdonia jednú, přistúpivši k své přítelkyni Sintices, k ní vece: I zdaliť se bych já mohla apoštola viděti! A to řekši, ta jistá Migdonia, v sprostné se rúcho proměnivši, šla tu, ješto svatý Tuoma lidem kázáše. A tu se mezi chudými ženami posadivši, slova božieho poslúchala. A v tu hodinu svatý Tuoma o potupě tohoto světa kázáše, tak řka: Ó, světe nebezpečný, ó, strastný živote, kterak jsi hubený, truchlým příhodám poddaný. Když tě člověk v obludné jistotě najlépe drží, tehda, oka mženie uteka, zmizí. To kázanie Migdonia uslyšavši, křesťanskú vieru přijala, od svého hospodáře vzdalovati se poče. Tehda Karizius to na králi uprosil, aby apoštola v žalář vsadil. A když tak v žaláři sedieše, přišedši k němu Migdonia, poče jeho prositi, aby jí ráčil odpustiti, že jest pro ni v žalář vsazen. Jížto on dobrotivě utěšiv, jie povědě, že to vše rád pro Buoh trpí. Zatiem Karizius poče krále prositi, aby svú královú k Migdoní poslal, zda by ji kterak od křesťanské viery odvrátila. Tehda králová, tam přišedši a veliké divy, kteréž apoštol činíše, uzřevši, s jasnú myslí vece: Zlořečení
