a jediného syna, TeDeum1,13 svatého a utěšitele ducha. TeDeum1,14 Ty král chvály, Kriste, TeDeum1,15 ty věčný si otcóv syn, TeDeum1,16 ty, k vysvobozeňú příjemcě člověka, neuhrozil si dievčí život, TeDeum1,17 ty z přěmoženie smrti pekelné otevřěl si věřúcím královstvie nebeské. TeDeum1,18 Ty na pravici božie sedíš v chvále otcovéj, TeDeum1,19 súdcě věřitedlen si býti příchoz. TeDeum1,20 Tebe proto prosímy, sluhám tvým spomoz, ježto si drahú krv́ú vykúpil. TeDeum1,21 Věčnú kaž [s ]text doplněný editorem[2277]s] cum lat. svatými tvými chvalú obdarovati. TeDeum1,22 Zdráv učiň ľud tvój, hospodine, a požehnaj dědičstv́u tvému TeDeum1,23 a vládni jimi a vzpodejmy jě až u věk. TeDeum1,24 Po všě dni chválíme tě TeDeum1,25 a slavíme jmě tvé u věk i u věky věkóm. TeDeum1,26 Rač, hospodine, dne tohoto bez hřiecha ostřieci ny. TeDeum1,27 Smiluj sě nad námi, hospodine, smiluj sě nade mnú. TeDeum1,28 Buď milosrdie tvé, hospodine, nad námi, jako sme úfali v tě. TeDeum1,29 V tě, hospodine, úfal sem, nebudu pohaněn u věky.
CantL1,46 Velbí dušě má hospodina CantL1,47 i radoval sě duch mój u bozě, spasiteľu mém. CantL1,48 Nebo obezřěl poníženie roby své: nebo aj zři, z toho blahoslavenú mě dějú všickni národové, CantL1,49 nebo učinil mi veliká, jenž mocen jest, i svaté jmě jeho CantL1,50 a milosrdenstvie jeho ot narozenie do narozenie bojúcím sě jeho. CantL1,51 Učinil moc v rameni svém, rozprášil pyšné mysľú srdcě svého. CantL1,52 Ssadil mohúcie [s ]text doplněný editorem[2282]s] de lat. stolicě i povýšil ponížené. CantL1,53 Lačné naplnil dobrých a bohaté opustil jěšutny. CantL1,54 Přijal Muž vidúcí boha, dietě své, rozpomanuv milosrdie svého, CantL1,55 jakožto mluvil jest k otcóm našim, Abrahamovi i pokoleňú jeho u věky.
CantL2,29 Nynie pustíš sluhu tvého, hospodine, podlé slova tvého u pokoju, CantL2,30 nebo sta viděle oči moji spasenie tvé, CantL2,31 jež si přihotoval přěd obličějem svého ľuda: CantL2,32 světlo k zjěveňú národóv a chválu ľuda tvého, Mužóv vidúcích boha.
SymbAth1,1 Ktož koli chce spasen býti, mimo vše potřěbno jest, aby držal křěsťanskú vieru. SymbAth1,2 Južto jedno ač kto cělú a neposkvrněnú zachová, bez pochyby u věky zahyne. SymbAth1,3 Ale viera křěsťanská tato jest: ať jednoho boha v trojici a trojicu v jednosti čstíme, SymbAth1,4 ani pohaňujúce osobóv, ani podstavy rozkodlučujúc. SymbAth1,5 Nebo jiná jest osoba otcě, jiná syna, jiná svatého ducha. SymbAth1,6 Ale otcě a syna a svatého ducha jedno jest bostvie,
