Moudrým a opatrným pánuom, purgmistru a radě města Marpurku a všem obyvateluom knížetství heského vinšuji já, Euricius Cordus, v lékarství doktor a profesor, milost a pokoj v Kristu.

Mně přízniví páni a přátelé milí! Učinil jest mi dnes a přede třmi dni psání Johanes Raw z Nordecku, komorní sekretář pána mého Jeho Milosti, o nějaké nové, neslýchané a lekavé nemoci, kderáž v mnohých (proti půlnoci k jezerům a také při a vokolo nás) městech, městečkách a vsích tak ukrutně v krátkém času bojovala a přes[a]přes] przs třetinu lidu zahladila, prvé také než taková věc přes tak krátkú cestu k nám přišla (a by tomu byl buoh chtěl, aby bylo při tom, což se jest jinde zběhlo, zuostalo) a ne také ta jistá nemoc do Marpurku se vloudila byla, nebo v té jisté hodině, v kderéž toto píši, jeden měštěnín váš v této nemoci zastižen [A2v]číslo strany rukopisujest, buoh dajž jemu svou svatou milost.

Poněvadž sem já pak se skrze Jeho Milost Knížecí[b]Knížecí] Knijžzczy sem jakžto doktor v lékarství tomu zde, v Jeho Milostí Knížecí vnově zřízené kolejí, zřízený k učení, a tu sem se i zrodil, vidí mi se během křesťanským pro obojí mou profesi a dětinskú štědrotu a víru nejprvé vám, pánom měšťanom v Marpurku, při kderýchž sem se osadil, a potom všechněm v ůbec rady své a pomoci, což mi jest všemohoucí půjčiti ráčil, proti této nemoci nahořepsané uděliti chci. A abych s umenšením slov své předsevzetí vykonal, i chci najprvé bytnost a obyčejnost té nemoci krátce přeběhnúti.

Jakž koli tato strašitedlná, brzy umrtvující nemoc, jistá rána boží jest na nás, velice vinné obojí strany, římské a (jakž nás menují) [A3r]číslo strany rukopisuevangelské, vylitá, tito že jeho božskému slovu se protiví ukrutně a tyransky, druzí pak, poznavše to, hanebně toho zanedbávají. Však proto pochází skrz nějaký prostředek, jakožto z někderých netělných obyčejností, a sice z jiných zevnitřních změnitedlností, čímž povětří, v kderémž my obejváme, se změní a zjedovatí, mnoho lidí, kdeříž skrze jich přirození a komplexí v poručení jsú, obsahuje a dotýká, že jich krev zapálenou shnilostí podnítí a až k smrti změní. Nebo nás učí tomuto vysoké umění lékarské, že naše obživení z živých duchův (jakž my je menujem) jest a ti duchové z nejčištích a najlepších obého, krve i povětří, v srdci zavříno, připraveno a potom do všeho životu vehnáno a rozděleno bývá. A když pak pokrm náš a nápoj, z čehož krev bejvá, nebo zlé, nebo pří[A3v]číslo strany rukopisulišné,