editor: Černá, Alena M.
Knihovna Národního muzea (Praha, Česko), sign. 28 G 33, 1529
Obecné ediční zásady
Elektronické edice jsou pořizovány výhradně z rukopisů, prvotisků a starých tisků z období 13.–18. století (resp. 1780; v odůvodněných případech jsou možné přesahy i za uvedené rozmezí). Při jejich vytváření je uplatňován kritický přístup k vydávanému textu. Texty jsou transkribovány, tj. převedeny do novočeského pravopisného systému, s tím, že jsou respektovány specifické rysy soudobého jazyka. Elektronické edice vznikají na akademickém pracovišti zabývajícím se lingvistickým výzkumem, proto je kladen mimořádný důraz na interpretaci a spolehlivý záznam jazyka památky.
Transkripce textů se řídí obecně uznávanými edičními pravidly, jimiž jsou pro období staré a střední češtiny zejména texty Jiřího Daňhelky Směrnice pro vydávání starších českých textů (Husitský Tábor 8, 1985, s. 285–301), Obecné zásady ediční a poučení o starém jazyce českém (in: Výbor z české literatury od počátků po dobu Husovu. Praha, Nakladatelství Československé akademie věd 1957, s. 25–35) a Obecné zásady ediční a poučení o češtině 15. století (in: Výbor z české literatury doby husitské. Svazek první. Praha, Nakladatelství Československé akademie věd 1963, s. 31–41) a text Josefa Vintra Zásady transkripce českých textů z barokní doby (Listy filologické 121, 1998, s. 341–346). Tato obecná pravidla jsou přizpůsobována stavu a vlastnostem konkrétního textu. Při transkripci textu editor dbá na to, aby svou interpretací nesetřel charakteristické rysy jazyka a textu, zároveň však nezaznamenává jevy, které nemají pro interpretaci textu či jazyka význam (tj. např. grafické zvláštnosti textu). Tyto obecné ediční zásady jsou v elektronické edici doplněny o specifickou ediční poznámku vážící se ke konkrétnímu textu.
Součástí elektronických edic je textověkritický a poznámkový aparát, jehož obsah a rozsah je zcela v kompetenci jednotlivých editorů. Bez výjimek jsou v kritickém aparátu zaznamenány všechny zásahy do textu, tj. emendace textu (uvozené grafickou značkou ]). Uzná-li to editor za vhodné, může k vybraným úsekům uvádět také transliterované znění předlohy (v tomto případě následuje transliterovaná podoba za dvojtečkou). Pravidelně jsou zaznamenávány informace týkající se poškození či fragmentárnosti předlohy, nejistoty při interpretaci textu atp. Naopak výjimečně jsou zachyceny mezitextové vztahy.
Elektronické edice neobsahují slovníček vykládající méně známá slova. K tomuto účelu slouží slovníky zapojené do jednotného vyhledávacího systému Vokabuláře webového (http://vokabular.ujc.cas.cz/hledani.aspx), případně též slovníky nezapojené do tohoto vyhledávání (http://vokabular.ujc.cas.cz/zdroje.aspx).
V širším kontextu a podrobněji jsou uplatňované ediční zásady popsány v práci Aleny M. Černé a Borise Lehečky Metodika přípravy a zpracování elektronických edic starších českých textů (ke stažení zde), kterou v roce 2016 certifikovalo Ministerstvo kultury ČR.
Komentář editora k textu
Krátký spis německého humanisty Euricia Corda (1486–1535) pojednává o epidemii tzv. anglického potu, která v roce 1529 udeřila ve čtvrté, nejhorší vlně na Anglii a kontinentální Evropu.
V českém překladu lékařství jsou pro označení sykavek a polosykavek a jiných hlásek užívány jak spřežky (przed A1r, prziſſla A2r, nemocz A2r, cžlowiek A1r), tak typy s diakritickými znaménky (předetřmi A2v, když A3v, zbytečne A3v). Palatály jsou tištěny se znaménkem nad samohláskou, a to i ve skupině s písmenem e, kde současný úzus přesouvá znaménko z konsonantu na vokál; humanističtí tiskaři v těchto pozicích běžně užívali ligatur, které se v tomto tisku neobjevují (rozďeleno A3r, ſkrowňe A4v). Znaménko je nad konsonantem i ve skupinách bě, pě, mě, vě (ſoḃe A4v). Vokalická kvantita je značena nepravidelně, a to geminátou ee pro dlouhé é (žadnee A3v), aa pro á (ſtraſſitedlnaa A2v) a spřežkou ij pro í (Gezernijch C2v). Kvantitu samohlásek proto upravujeme na očekávaný stav.
Charakteristickým znakem tohoto tisku je velké množství zkratek; zkrácení je naznačeno především znaménky nad písmenem (ſchrāku A3v), příp. jinak (toº B1r, nēºcneᵛ C3r). Někdy se způsob zkracování vymyká písařským i tiskařským zvyklostem (mºho A4r, vwaröati uvarovati A4r). Neobvykle časté užívání zkratek mohlo vzniknout na základě automatického přenosu těchto zkratek z rukou psaného textu, v němž se zkratky obvykle vyskytují ve větší míře než v tištěném textu.
Hláskoslovný stav odráží vývoj dlouhých vokálů a diftongů: vyskytují se zde všechny stupně změn dlouhého ó (pánóm A2v, údóm B4v), uo (ouduov B4v) i ů (jezerům A2r – tiskař zde tiskne pouze u bez diakritika). Dlouhé ó je však v textu z konce 1. třetiny 16. století anachronismem a v tomto tisku se vyskytuje jen v deklinačních zakončeních, kde se zřejmě jednalo o zkrácené o, které dalším změnám nepodléhalo. V edici tedy toto zdánlivě dlouhé ó zapisujeme jako krátké o (pánom A2v). Dlouhé ú se změnilo v ou (vloudila A2r), avšak hojně se vyskytuje i původní monoftong (krátkú A2r). Monoftongizace ie > í se již plně projevila i v tisku (bílé B2v). Místy, v kořeni slov, tisk dokládá diftongizaci ý > ej (bejvá A3v, hejbání C1v). Tautosylabické aj je změněno v ej, avšak vyskytují se i příklady na neprovedenou změnu (z nejčištích a najlepších A3r); někdy byla změna zachycena v rozmezí dvou slabik (mejí místo mají B4r). Výjimečně se vyskytuje protetické v- (vopilci B4r, vostrá C1v). Řídce je doloženo odsunutí náslovného j- v pobočné slabice (sou-li hodní lidmi menováni býti B4r).
Syntaktická stavba výpovědí je občas méně přehledná, což je pravděpodobně následek překladu z němčiny a omezených schopností překladatele. V textu zůstala některá slova (názvy léčiv) nepřeložena, s dodatkem německy (Bach mincz německy B2v). V tisku jsou často užívány kulaté závorky, které však mnohdy nejsou užity v souladu s dnešními pravidly pro užívání závorek, tedy pro text vložený či volně zapojený do větné stavby. V některých případech tyto závorky znesnadňují porozumění, avšak ze studijních důvodů je v edici ponecháváme podle stavu ve starém tisku.
Až na jedinou výjimku (kterých B1v) tiskař tiskne výrazy (spojky, zájmena) s kořenným kt- v podobě kd- (kderak A1r, kderáž A2r, někderých A3r), případně vlivem asimilace znělosti i v podobě gd- (něgderými C1v, nigdá C1v).
Poučení o tom, jak se zachovat při onemocnění anglickým potem, je text přeložený z němčiny, jehož překladatel nebyl příliš schopným stylistou a navíc dílo překládal v časové tísni, s úmyslem co nejrychleji a nejúčinněji pomoci nemocným lidem. Tato skutečnost jistě ovlivnila kvalitu jazykové stránky překladu a projevila se i na kvalitě tisku, který jistě rovněž musel vzniknout ve velmi krátkém čase.