V řeč českou s pilností vyloženo v Prachaticích, let 1529.

Moudrým a opatrným pánuom, purgmistru a radě města Marpurku a všem obyvateluom knížetství heského vinšuji já, Euricius Cordus, v lékarství doktor a profesor, milost a pokoj v Kristu.

Mně přízniví páni a přátelé milí! Učinil jest mi dnes a přede třmi dni psání Johanes Raw z Nordecku, komorní sekretář pána mého Jeho Milosti, o nějaké nové, neslýchané a lekavé nemoci, kderáž v mnohých (proti půlnoci k jezerům a také při a vokolo nás) městech, městečkách a vsích tak ukrutně v krátkém času bojovala a přes[a]přes] przs třetinu lidu zahladila, prvé také než taková věc přes tak krátkú cestu k nám přišla (a by tomu byl buoh chtěl, aby bylo při tom, což se jest jinde zběhlo, zuostalo) a ne také ta jistá nemoc do Marpurku se vloudila byla, nebo v té jisté hodině, v kderéž toto píši, jeden měštěnín váš v této nemoci zastižen [A2v]číslo strany rukopisujest, buoh dajž jemu svou svatou milost.

Poněvadž sem já pak se skrze Jeho Milost Knížecí[b]Knížecí] Knijžzczy sem jakžto doktor v lékarství tomu zde, v Jeho Milostí Knížecí vnově zřízené kolejí, zřízený k učení, a tu sem se i zrodil, vidí mi se během křesťanským pro obojí mou profesi a dětinskú štědrotu a víru nejprvé vám, pánom měšťanom v Marpurku, při kderýchž sem se osadil, a potom všechněm v ůbec rady své a pomoci, což mi jest všemohoucí půjčiti ráčil, proti této nemoci nahořepsané uděliti chci. A abych s umenšením slov své předsevzetí vykonal, i chci najprvé bytnost a obyčejnost té nemoci krátce přeběhnúti.

Jakž koli tato strašitedlná, brzy umrtvující nemoc, jistá rána boží jest na nás, velice vinné obojí strany, římské a (jakž nás menují)