pře[459]číslo strany rukopisu[bu]459] 457[GQ]L VIstrašuje,

i co sobě mám počíti,

nemám k dobrému moci,

žádám rady, pomoci.“

(duch)

11 „To věz, že Pán Bůh jistotně

přijímá hříšné miłostně,

obratiž se k němu sprostně,

nehleď hříchů, marností,

důjdem věčné radosti.“

(spolu)

12 [#]obrázek nebo jiný grafický prvek[1251]Symbol zdůrazňovací ručičky. „Račiž nam, Bože, popříti

toho z miłosti dojíti,

dary svými obdařiti,

ať bychom tobě hodně

poddali se pokorně.

13 Úfámeť[1252]Úfámeť: Vfámeť tobě, Bože náš,

že nám svatou pomoc ty dáš,

od škodných pádu zachováš;

ó, rač spís vytrhnouti,

k Kristu nás přitrhnouti.“

L VII Čłověka právě kajícího, však s Adamem starým těžce ještě zápasícího

[1]text doplněný editorem[1253]V prameni není obsaženo.[#]obrázek nebo jiný grafický prvek[1254]První sloka je vytištěna pod notovým zápisem. Spomoziž mi z hore mého,

věčný, miłý Bože,

pomoziž z něho vyjíti,

nedej zahynouti,

vysvoboď z moci ďábełské,

jíž dosáhł[1255]ligatura do(sáhł) v zahradě rajské.

2 Nevinnost svou, dar nejdražší,

tenť sem já již ztratił

v rodičích mých pro těžký hřích,

jímž se Adam zvrátił;

nesrozuměv, když ve cti był,

sobě i nám złého dobył.

3 Jsem vždy smutný,

na každý čas neupokojený,

u velikém jsa soužení,

žádám potěšení;

nic chudšího nemůž býti,

neb nemám co víc stratiti.

4 Odtud hříšný, nepoddaný

Bohu svému sem był,

světu, ďábłu, těłu svému

slepě k vůli činił.

Nezpomínejž mně mých złostí,

věčný Bože na výsosti.

5 Dejž, ať z počtu sem kajících,

věčný, milý Bože,