jak těło s duchem bojuje
zde v tomto časném životě,
nejsouce s sebou svorní,
ale velmi odporní.
2 Těło se chłubí mładostí,
svou krásou, také čerstvostí,
řka: „Mám dłouhý čas k starosti,
chci sobě povoliti,
v žádostech rozkoš míti.“
3 Duše odpoví s žałostí,
řkuc: „Neprovoď svých žádostí,
všaks přiřkło při křtu v mładosti,
že oudy chceš mrtviti,
k Boží vůli říditi.“
(těło)
4 „Jáť sem na světě spaniłé,
silné, krásné a výtečné
i k marnostem nakłoněné,
protož chci rozkoš míti,
všeho se odvážiti.“
(duch)
5 „Popatř na boháče pilně,
kterýž hodovał rozkošně,
kterak jest pohřben žałostně,
v pekle mu dost muk dáno,
jakž o tom stojí psáno.“
(těło)
6 „I však já mám času dosti,
povolím sobě v mładosti,
potom když přijdu k starosti,
chci pokání činiti,
k Bohu se obrátiti.“
(duch)
7 „Nikoli se tak nesvozuj,
ve złém sobě nepovoluj,
neboť vidí vše Pán Bůh tvůj,
navštívíť nenadále,
životať jest na mále.“
(těło)
8 „I však moudří a králové,
všickní světští zástupové,
každý z nich rád živ rozkošně,
s nimiť jest miło býti
a kratochvíle míti.“
(duch)
9 „Přijdeť jistě brzy ten čas,
v němž Bůh hrozně rozdělí nás,
coť prospěje tvůj marný kvas,
do země zase půjdeš,
potom muk věčných důjdeš.“
(těło)
10 „Aj, toť velmi zarmucuje,
tvá řeč mne již přestrašuje,
i co sobě mám počíti,
nemám k dobrému moci,
žádám rady, pomoci.“
(duch)
11 „To věz, že Pán Bůh jistotně
přijímá hříšné miłostně,
obratiž se k němu sprostně,
nehleď hříchů, marností,
důjdem věčné radosti.“
(spolu)
12 [#]obrázek nebo jiný grafický prvek „Račiž nam, Bože, popříti
toho z miłosti dojíti,
dary svými obdařiti,
ať bychom tobě hodně
poddali se pokorně.
13 Úfámeť tobě, Bože náš,
že nám svatou pomoc ty dáš,
od škodných pádu zachováš;
ó, rač spís vytrhnouti,
k Kristu nás přitrhnouti.“
L VII Čłověka právě kajícího, však s Adamem starým těžce ještě zápasícího
[1]text doplněný editorem[1253]V prameni není obsaženo.[#]obrázek nebo jiný grafický prvek Spomoziž mi z hore mého,
věčný, miłý Bože,
pomoziž z něho vyjíti,
nedej zahynouti,
vysvoboď z moci ďábełské,
jíž dosáhł v zahradě rajské.
2 Nevinnost svou, dar nejdražší,
tenť sem já již ztratił
v rodičích mých pro těžký hřích,
jímž se Adam zvrátił;
nesrozuměv, když ve cti był,
sobě i nám złého dobył.
3 Jsem vždy smutný,
na každý čas neupokojený,
u velikém jsa soužení,
žádám potěšení;
nic chudšího nemůž býti,
neb nemám co víc stratiti.
4 Odtud hříšný, nepoddaný
Bohu svému sem był,
světu, ďábłu, těłu svému
slepě k vůli činił.
Nezpomínejž mně mých złostí,
věčný Bože na výsosti.
5 Dejž, ať z počtu sem kajících,
věčný, milý Bože,
