5 Všecku snažnost na to svou vydała,

když hřešiła, aby se již káła,

i hanby odłožiła,

k nohám se snížiła.

6 Což vida Šimon, tak se domnívał,

že by Pán, koho má u noh, neznał,

mysliv, byť prorokem był,

tknouti by se nedał.

7 Kristus, srdečná myšlení znaje,

s Šimonem łaskávě rozmłouvaje

(dí): „Był jeden věřitel,

jenž dva dłužníky měł;

8 jeden mu był pět set peněz dłužen

a druhý padesát i ten nuzen,

on oba dva propustił

i dłuh jim odpustił.“

9 A tu se Šimona dotazovał,

kdo by z těch dvou více ho miłovał?

Načež Šimon zase dí:

„Kdož v dłuhu hłoub sedí.“

10 Pán svědectví Šimonovi vydał,

že k otázce dobrou odpověď dał,

a ukázav ženu mu,

řekł: „Všeł sem do domu,

11 vody nohám mým tys neukázał,

hłavy mé olejem nepomazał,

ale tato slzami

nohy umyła mi.

12 Nyní tedy věz toto Šimone,

žeť jest mnoho odpuštěno oné,

pročež vděčna jsuc toho,

aj, miłuje mnoho.“

13 A hned za tím té ženy potěšił

a jí mocně v svědomí rozhřešił

a řka: „Měj odpuštění

všech svých provinění.

14 Nebo víra, kterážť v srdce dána,

by věřiła ve mne, svého Pána,

přivedła tě k spasení,

jdiž již v potěšení.“

15 [#]obrázek nebo jiný grafický prvek Ej, nuž, my zpívajíc i słyšíc to,

vydejmež se społu všickní na to,

v pokání též trvati,

Krista miłovati,

16 aby všelijaké náše viny

nám také tak były odpuštěny.

Ó, učiň, miłý Pane,

ať se nám to stane!

17 Hříchy náše račiž odpustiti,

słovem svým temnosti osvítiti,

přispoř víry, naděje,

ať vejdem do nebe.

18 Otče, dejž nám to pro Syna svého

skrz posvěcení Ducha svatého,

kterýž s tebou i s Synem

bud na věky chválen!