Desáté. Nepožádáš domu bližního svého, aniž požádáš ženy jeho; ani słužebníka, ani děvky, ani hovada, ani které jiné věci bližního svého. Těchto sám Pán Bůh vydał deset přikázání.

L XIII Tatáž přikázaní v rytmy uvedená. (Notou Žałmu 140)

[1]text doplněný editorem[1297]V prameni není obsaženo. Odevři srdce své i uši,

příliš lide zatvrdiłý,

rozvažuj s pilností nejvyšší,

coť Bůh młuví v tuto chvíli.

2 Dí on: „Jáť jsem Bůh tvůj, z těžkého

jenž sem tebe jha vyprostił.

Mně, Bohu svému, słuž, cizího

chci by se každého zhostił.

3 Obrazu nečiň sobě žádných,

cožkoli v světě ze všeho,

střež se vší słužby a pocty jich,

jáť sem mstitel toho všeho.

4 Jména słavného Boha svého

na prázdno nebudeš bráti,

sic, kdož by je zlehčił, každého

bez miłosti chci trestati.

5 K své budeš dní šest práci míti,

odpočineš pak sedmého,

v němž i Bůh ráčił oddechnouti

po stvoření světa všeho.

6 Otce i matku v poctivosti

hleď míti času každého,

byť Bůh propůjčił dnů dłouhosti

podle zaslíbení svého.

7 Vraždy a krve prolévání,

též i smilstva se vystříhej,

nekraď a pravdy k zapírání

svědkem fałešným nebývej.

8 Domu bližního nepožádáš,

též ani manžełky jeho,

słuh neb hovádek i což víc znáš,

že on kdekoli má svého.“