s velikým pláčem povědě a řka: „Jáť sem Telagenus, nešťastný syn tvój z Circe narozený. Umřeš li, otče milý, popřejte mi toho bohové, abych s tebú umřel, aby mi po tobě živu nedopúštěli býti.“ Tehdy Ulixes, poznav, že on jest syn jeho z Circe narozený, poče ho těšiti a káza mu pláče přestati pravě, že se to musilo státi osudem bohy uloženým. A posla po Telamacha, syna svého, aby vyšel z vězenie. Kterýžto přišed, chtieše na Telagena udeřiti, chtě otce svého mstíti. Ale Ulixes, slovy i kývaním, jakž moha, Telamachovi zabráni, aby ho nechal a naň laskav byl jakožto na bratra svého. A tak vezechu Ulixa do Achaje, města hlavnieho té vlasti, ješto slove Tracia, kdežto po třech dnech život skona, maje let devadesáte, a s poctú královskú by pochován.
A po smrti jeho Telamachus by miesto otce usúzen králem, kterýžto Telagena, polubratřie svého, chova při sobě u veliké cti puol druhého léta a jej rytieřem učini, žádaje, aby s ním zuostal po něm v jeho království. A Telagenus nechtě zuostati, jsa častými nabádán listy mateře své. Nechtě jie hněvati, nerad odjěde od bratra.
Jehož král Telamachus velikými dary, klénoty, koňmi i jinú výpravú i čeledí obdaři a on s velikým pláčem, požehnav krále, odjěde, a maje povolné povětřie, vsedavše na lodie, dnem i nocí šťastně plyna, k ostrovu řečenému Aulides přista a k mateři své slavně přijěde, kdežto by ode všech přivítán čestně s radostí, a zvláště od mateře, kterážto za něho pečováše pro puotky jeho, kteréž ona byla předzvěděla z uměnie svého. A po mnohých letech královna Circe, jeho mátě, velmi se roznemože a z tohoto světa sjide a v tom ostrově syna svého Telagena králem zuostavi. A tak král Telemachus, spravedlivě své královstvie v úřadu a v pokoji zpravuje, rozmnoživ a zvelebiv, byl jest živ sedmdesáte let.
Na tomto Dietes tuto jest kroniku skonal, též i Kornelius. Ale Dares, chtě doplniti kroniku svú, ostatek tento přidává a s ním se Dietes sjednává, neb jsta oba byla v čas té války a byla jim svoboda dána v uobém vojsku bývati, takže v piesmiech svých malý rozdiel máta. Ale v tom, že Antenor a Eneáš byla sta prvá zrádce města trojánského, jakož svrchu praveno jest. Ale Dares praví, že Polidamas, syn Antenoruov, v noci bral se k Řekóm a s nimi srokoval, aby když jim bude znamenie dáno ohněm, ihned k městu přitekli a že jim brána, řečená Cetes, bude otevřena. A nečiní zmienky o koni měděném ani o vyboření brány, než že nad tú bránú byla veliká koňská hlava z mramoru udělána. Ale Virgilius a Dietes o koni měděném
