[83v]číslo strany rukopisuměl, a kdož bez zvláštní veliké potřeby k tomu nepřišel, ten hospodář všecken náklad[ij]náklad] naklad zaplatiti musil. K takovému kvasu přišel Eilenšpigel, neb pojali ho k sobě za žertýře, aby s nimi kolací držel. Když pak ten kvas vůkol šel, přišel také na Eilenšpigle, i pozval tovaryšuov svých do hospody své, koupiv pečeni, k ohni ji přičinil, a když čas jídla přišel, tedy ti pořádní tovaryší na ryňk spolu se sešli, jeden k druhému řkouce, že Eilenšpiglovi k poctivosti jeho jíti chtějí. I ptal se jeden druhého, věděl-li by kdo, vaří-li Eilenšpigel něco, čili nic, aby tam darmo nechodili, i zuostali na tom, aby všickni spolu šli, protože by lépe bylo, aby posměch spolu měli, nežli by sám jeden míti měl. [84r]číslo strany rukopisuKdyž pak ti cechovní tovaryší před dům přišli, kdežto dobrý sprostný Eilenšpigel hospodou byl, vzav on kus másla, do zadku jej vstrčil a obrátiv řit k ohni nad pečeni, tim máslem z zadku ji špikoval, hosté před domem stojíce, chtěli viděti, také-li jim co navařil, i uhlédali ho, an tak u ohně stál[ik]stál] ſtal a pečeni špikoval. Tehdy řekli: „Buď čert jeho hostem, jáť té pečeně jeho jísti nebudu.“ A Eilenšpigel z propadený summy je napomínal, kterouž oni mu rádi dali, jediné aby té pečeně jísti nemusili.
Historia LXXII.
Kterak Eilenšpigel v jednom městě v sasské zemi lotry rozsíval
Eilenšpigel potom do města Weser přišel, a tak dlouho tam byl, že o všech věcech vyzvěděl, nebo dvanácte hospod měl, což v jednom domě utratil, to v druhém zase nalezl, slyšel i viděl, o čemž prvé nevěděl, byli ho již syti, též i on s nimi sobě stýskal, i nalezl u vody drobné kameníčko, chodě po ulici před rathauzem sem i tam, semeno své na obě strany rozsíval. Tehdy přišli k tomu lidé neznámí a ptali se ho, co seje. Odpověděl Eilenšpigel: „Roz[84v]číslo strany rukopisusívám lotry.“ Řekli mu ti kupci: „Není potřebí jich zde rozsívati, neb jich zde prvé dosti.“ Dí Eilenšpigel: „To jest pravda, ale bydlí zde v domích, ješto by vně běhati měli.“ Řekli mu oni: „Proč také dobrých lidí neseješ?“ Odpověděl Eilenšpigel: „Dobří lidé zde vzcházeti nechtí a tato země jich nenese.“ Tato slova před ouřad přišla a Eilenšpigel byl obeslán, i rozkázali mu, aby semeno své zase sebral a z města se ven vlíkl, i učinil tak a šel odtud deset míl, jsa té vůle, aby tím semenem tarmarčil, ale ta pověst před nim do města prvé přišla, takže slíbiti musil, aby skrze město s svým semenem bez jídla a pití preč šel, když pak jináč býti nemohlo, došel nějaké lodí[il]lodí] Lidij a pytel s seme[85r]číslo strany rukopisunem
