[Historie o Tyll Eulenspieglovi]

Strahovská knihovna (Praha, Česko), sign. AA XV 37, 166 f. Editor Zápotocká, Pavlína. Ediční poznámka

[Generovaný obsah]

jídlem ačkoli volám, však nerád toho činím.“ Hrabě opět k němu volal: „Což nechceš na nepřátely zatroubiti?“ Odpověděl Eilenšpigel: „Netřeba ani nepřátel sstrubovati, však jich jest pole plné a někteří s kravami a jiným dobytkem preč utekli, kdybych jich více sstroubil, však by vás potom zmordovali.“ Řekl hrabě: „Nu, dobře jest tak, pospěšte za nepřátely a bíte se s nimi.“ Na Eilenšpigle z strany jídla bylo opět zapomenuto a hrabě za chvíli byl v pokoji, přinesli také množství zboží od svých nepřátel, k tomu požívali vařených a pečených pokrmů. Eilenšpigel pak na věži hlídaje, myslil na to, kterak by také něco z té kořisti dosahnouti mohl, i šetřil toho pilně, kdy by měli jísti, počal volati i troubiti feindio, feindiocizojazyčný text, to jest, nepřátelé jedou, nepřátelé táhnou. Tehdy hrabě pospěšně od stolu (kdežto krmě stály) běžel s svými a do zbroje se strojil, a vzav v ruce své zbraň, rychle z brány do pole s lidem svým pospíšil. V tom času Eilenšpigel rychle s věže dolů zběhl a k stolu hrabětovu přišed, krmě vařené i pečené, cožkoli mu se líbilo, pobral a zase na věži šel. Tehdy hrabě s svými jízdnými a lidem pěším do pole vytáhše, žádných nepřátel neviděli, i řekl: „Hlásný z lotrovství svého to učinil.“ I táhli zase k bráně domů. Hrabě pak na Eilenšpigle zavolal řka: „Kteraks tak nesmyslný blázen.“ Eilenšpigel mlčel. Řekl opět hrabě: „Pročs na nepřátely lermo troubil, když tu žádného nebylo?“ Odpověděl Eilenšpigel: „Poněvadž žádných nepřátel nebylo, musilť jsem některé sem přitroubiti.“ Dí mu hrabě: „Ty lotrovskými nehty se češeš, když nepřátelé nejsou, tehdáž na ně troubíš, a když přitáhnou, nezatroubíš, toť by dobře zradou býti mohlo.“ I ssložil ho z toho ouřadu a učinil jiného hlásným. Ale Eilenšpigel již mezi pěšími na nepřátely táhnouti musil, což mu velmi protimyslné bylo, a byl by rád odtud preč utekl, však žádným spůsobem ujíti nemohl, protož kdyžkoli oni na nepřátely ven táhli, tedy on sám sobě překážku činil a vždyckny poslední byl. Když pak tažení vykonali a zase domův táhli, byl vždycky u brány první. I řekl k němu hrabě: „Kterak tomu rozuměti mám? Když na nepřátely ven z města táhnem, vždycky poslední býváš, a když zase domův, tu býváš u brány první?“ Odpověděl Eilenšpigel: „Nemáte se proto hněvati, nebo když vy a vaše dvořská čeládka a všickni

 
logo ÚJČ Copyright © 2006–2023, oddělení vývoje jazyka, Ústav pro jazyk český AV ČR, v. v. i.
Vyhledávací program © 2006–2023, Boris Lehečka; Grafický návrh © 2006–2023, Irena Fuková

Vokabulář byl spuštěn před 17 lety, 5 měsíci a 26 dny; verze dat: 1.1.24
Ministerstvo školství, mládeže a tělovýchovy Strategie AV21
Web je podpořen Ministerstvem školství, mládeže a tělovýchovy ČR, projektem č. LM2023062
(LINDAT/CLARIAH-CZ).