spomohli.“ Řekl jí Eilenšpigel: „Takového lékařství já s pomocí boží mnoho umím strojiti.“ I prosila ho ta pani přátelsky, aby ji tomu umění také naučil, že mu dáti chce, což sám bude chtíti. Odpověděl Eilenšpigel, že jest na cestě, ale když by zase přijel, že by ji naučiti chtěl. I osedlav svůj kůň, jel k Rozntálu, však obrátiv se zase, jel do vsi Peinen a chtěl tudy jeti do Gelle. Tedy stáli tu nazí lotříkové před tvrzí i ptali se Eilenšpigle, odkud by jel. Odpověděl Eilenšpigel: „Jedu z Kaldingen.“ Viděli to dobře, že by na něm nemnoho měli. I řekli mu: „Hej, slyš, odkud jedeš sem, z Kaldingen, copak nám zima vzkazuje?“ Odpověděl Eilenšpigel: „Nic vám vzkázati nechce, ale přijde k vám sama.“ A tak odtud jel preč, nechav tu těch nahých lotříkův státi.
Historia XVII.
Kterak Eilenšpigel všeckno nemocné v špitále jednoho dne bez všelijakého lékařství zhojil
Jednoho času přišel Eilenšpigel do Normberka a listy veliké na kostelních dveřích rozbil a za dobrého lékaře všech nemocí se vydal. I byl veliký počet nemocných lidí v novém špitále, kterýchžto lidí správce špitálský poněkud byl by rád prázen a zdraví by jim byl přál, i šel k Eilenšpiglovi k lékaři a podlé listův jeho, kteréž přibil, ptal se ho, také-li by nemocným lidem pomáhati uměl. Řekl mu Eilenšpigel: „A já umím, kdyby mi dvě stě zlatých chtěl dáti.“ Špitálský správce slíbil mu ty peníze dáti, jestliže by nemocným spomohl. A tak podvolil se Eilenšpigel, a jestliže by nemocných nezhojil, aby mu ani jednoho peníze nedával. Líbilo se to ouředlníku dobře a hned mu na to dal dvadceti zlatých. I šel Eilenšpigel do špitálu, pojav s sebou dva pacholky, ptal se nemocných,
