spo[9r]číslo strany rukopisumohli.“ Řekl jí[ab]jí] gi Eilenšpigel: „Takového lékařství já s pomocí boží mnoho umím strojiti.“ I prosila ho ta pani přátelsky[ac]přátelsky] přátelſký, aby ji tomu umění také naučil, že mu dáti chce, což sám bude chtíti. Odpověděl Eilenšpigel, že jest na cestě, ale když by zase přijel, že by ji naučiti chtěl. I osedlav svůj kůň, jel k Rozntálu, však obrátiv se zase, jel do vsi Peinen a chtěl tudy jeti do Gelle. Tedy stáli tu nazí lotříkové před tvrzí[ad]tvrzí] Twrzy i ptali se Eilenšpigle, odkud by jel. Odpověděl Eilenšpigel: „Jedu z Kaldingen.“ Viděli to dobře, že by na něm nemnoho měli. I řekli mu: „Hej, slyš, odkud jedeš sem, z Kaldingen, copak nám zima vzkazuje?“ Odpověděl Eilenšpigel: „Nic vám vzkázati nechce, ale přijde k vám sama.“ A tak odtud jel preč, nechav tu těch nahých lotříkův státi.
Historia XVII.
Kterak Eilenšpigel všeckno nemocné v špitále jednoho dne bez všelijakého lékařství zhojil
Jednoho času přišel Eilenšpigel do Normberka a listy veliké na kostelních dveřích rozbil a za dobrého [9v]číslo strany rukopisulékaře všech nemocí se vydal. I byl veliký počet nemocných lidí v novém špitále, kterýchžto lidí správce špitálský poněkud byl by rád prázen a zdraví by jim byl přál[ae]přál] přal, i šel k Eilenšpiglovi k lékaři a podlé listův jeho, kteréž přibil, ptal se ho, také-li by nemocným lidem pomáhati uměl. Řekl mu Eilenšpigel: „A já umím, kdyby mi dvě stě zlatých chtěl dáti.“ Špitálský správce slíbil mu ty peníze dáti, jestliže by nemocným spomohl. A tak podvolil se Eilenšpigel, a jestliže by nemocných nezhojil, aby mu ani jednoho peníze nedával. Líbilo se to ouředlníku dobře a hned mu na to dal dvadceti zlatých. I šel Eilenšpigel do špitálu, pojav s sebou dva pacholky, ptal se nemoc[10r]číslo strany rukopisuných,
